Tak trochu s nezdravou odpovědností souvisí posuzování druhých, zda jsou svatí, nebo žijí-li svatý život. Co je svaté?
Kdo je svatý? Možná právě to, že si myslíš, že víš, jak a kdo je svatý, z tebe ďelá „zákonického“ křesťana. A to natolik, že si to bereš jako osobní odpovědnost.
Řekl by Ježíš o těch, které nazval apoštoly, že jsou svatí?
Víme, že o nich řekl v třinácté kapitole Jana, …i vy jste čisti…
Na jiném místě se dovídáme, že je to proto, že slyšeli slovo – jsou omyti slovem. Víme, že se učedníci dokázali pohádat o to, kdo je z nich přednější, víme, že Petr třikrát zapřel Ježíše, že ztráceli víru, když ježíš visel na kříži a zemřel…, přesto Ježíš o nich říká … i vy jste čistí.
Protože nevidíme do srdce lidí a tedy i našich bratří a sester, snažíme se je posuzovat podle vnějších projevů a často i vzhledu. Toto oblečení není svaté, tento účes není svatý, tyto šperky na ruce nejsou svaté, nalakované nechty nejsou svaté, způsob chůze se nám nezdá svatý, jeho pohled není svatý, to co říká, není svaté …. . Přitom si vytváříme svůj vlastní pohled na to, co se tváří svatě a co již ne. My si sami určíme, jaké šaty jsou nebo nejsou svaté, jaké šperky jsou nebo nejsou svaté, jaký účes je nebo není svatý, jaká slova jsou svatá a jaké ne a to již nemluvím o naší osobní theologii. Svatos, často hodnotíme svou vlastní svatostí, která není oddělením pro Boha, ale oddělením pro nás samotné, co já vidím, že je svaté. Uvedu příklad. Zhodnotíme účes, který je příliš moderní, proto nemůže být svatý. To je naše měřítko svatosti. Přitom, žena, která před tím, než si ho nechala udělat, říkala Bohu: „Chci se ti líbit a tak se nechám ostříhat. Chci být před tebou i hezkého vzheldu, Bůh ji na to řekl: „Mám z tebe radost. A já ti budu pomáhat, abys byla i uvnitř krásná.“
Mnozí si mysleli, že dosáhnou svatosti tím, že se zavřou před světem do jeskyní a klášterů. Jiní, že se nebudou mýt, protože to bylo v té době příliš moderní a mimo. Svatost není oddělení se od života na zemi, od života mezi lidmi, svatost je i v tomto prostředí toužit po Boží přítomnosti, být s ním a poslouchat ho. Být svatý je být omytý Božím slovem natolik, že mé nitro, můj duch se proměňují.
Svatým se nestávám naplněním zákona (což je mimo jiné také souzení vnějších věcí), ale přijetím milosti Boží a osobního vztahu s Bohem.