Pro slovo povýšenost je cizí výraz arogance. Její definice je: Arogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří dávají najevo nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupování vůči druhým lidem.
Určitě budete se mnou souhlasit, když napíši, že takové chování od nás lidi odrazuje, než přitahuje. Dokonce se to netýká jedinců, ale i celých národů vůči jiným národům. V historii, ale i v dnešní době můžeme vidět účinek takové rasové arogance, která je vlastně jedním z prvních stavebních kamenů k našemu rasismu.
Ježíš, Bůh sám by mohl být tím nejarogantnějším na světě. Prostě má právo mít totální sebevědomí. Přesto se nepovyšuje, i i když mu patří veškerá chvála. Není nikdo, kým by pohrdal, přestože nás vysoko převyšuje, není pro něj problém se snížit ke každému člověku. V jeho království ho budou vyvyšovat lidé všech národů a ras. A lidé pro svou nadutost a důležitost nejsou schopni k němu v pokoře přijít.
Možná si myslíme, že arogance musí být viditelná na první pohled, ale není. Je často skrytá. Zvláště u nás křesťanů. Nejvíce se krývá za falešnou pokoru, která se tváří být pokornější než pokora Ježíše. Za zákonictvím – porovnávání druhých podle schopnosti dodržovat církevní pravidla, doktríny a představy mnohých o tom, jak by se člověk měl chovat. Podle toho soudit druhé.Tím nekritizuji doktríny, ale porovnávání a souzení. I když to nemusím říkat a chovat se tak, má arogance může být v mém srdci a mysli a vždy se nějak odrazí v mém životě.
Jak přemýšlím o židech, arabech, rusech, jak hovořím s vietnamci na tržišti, jak se cítím, když s nimi mluvím, jako někdo který je ten pán a oni jen kmáni, kteří prodávají a obcodují s hadry? Tykám jim, i když oni mi vykají? Jak sebe samého vnímám, když mluvím s romem? Jsem ten nadřazený a on je dobrý akorát na to mi nějak fyzicky posloužit? Zajímají mne jejich příběhy?
U křesťanů funguje také sborová nebo denominační arogance, která povyšuje nějaký sbor nebo denominaci nad jiné, kdy členové takových denominací za svým „Bůh ti žehnej“, skrývají pohrdání, protože oni jsou ti praví a ti jiní ve svém křetanství nejsou úplně tak čistí a dokonalí v učení jako oni.
I když se budu tvářit jak nejlépe budu umět, pokud mé srdce a mysl jsou arogantní, je to ze mne cítit a lidé to poznají. Neskryji to za žádná slova a biblické verše.
Existuje arogance křesťanů vůči okolnímu světu. My máme tu pravdu, my jsme nositeli jediné pravdy a vy nás máte poslouchat nebo nám aspoň naslouchat. Neuvědomujeme si, že jsme z milosti spaseni, že poznání Božích věcí máme skrze Boží milost, která nám byla dána. Není to naše zásluha.
Od arogantních lidí ostatní utíkají. Utíkají i když se bude schovávat jejich arogance za poznání Božích pravd.
Naopak skutečná pokora, vlídnost a úctak druhým lidi přitahuje.
Pokud si zrovna myslíme, že nás se to zamyšlení netýká, ale mých bratří a sester ano, pak jsme na cestě arogance.
