Někdy, tak od čtrnácti nebo možná již od dvanácti let přemýšlím o smyslu života. Nikdy, i jako nevěřící v Boha, jsem nepřestal věřit tomu, že náš život má nějaký smysl. Že zde na zem jsme se nenarodili jen tak pro nic za nic. Že naše narození není náhoda, ale uskutečnilo se proto, že náš život má cíl a úkol. Jen jsem dlouhá léta nemohl tento smysl objevit. Myslím, že mnozí křesťané ho také stále neznají a tápají v tom, proč tu vlastně jsou. Proč tu vlastně jsme? Proč jsme se narodili?

První otázka je proč jsem se narodil. No, prostě proto, že se Bůh tak rozhodl. Proto jsem se narodil v konkrétní době konkrétním rodičům. Z toho plyne další otázka, co tím Bůh sleduje, že mne přivedl na tento svět. I na to je ještě snadná odpověď. Protože má pro mne konkrétní úkol, který mám na této zemi uskutečnit. V knize Ester mluví Mordechaj ke své neteři, která jako královna perského království a  teď může zachránit židovský národ. Musí však riskovat svůj život: „Budeš-li v tuto chvíli mlčet, Židům přijde spásná pomoc odjinud, ale ty i s rodinou svého otce zahyneš. Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato.“ (Ester 4:14 B21)                                                                                                       Osobně věřím, že každý člověk má svůj úkol. Někdo ho uskuteční, jiný ne. Někdo nese ovoce, život jiných zústane planým. Je to o našem rozhodnutí, zda chceme, aby náš život měl smysl. Často se může stát i křesťanům, že ho ztratí nebo vůbec nenajdou cíl a úkol, který pro ně Bůh má.                                                                                   Nebuď jako oni, ale ptej se ho, hledej a naslouchej. On ti ho ukáže a věř, že i ty máš úkol, který nikdo jiný nemůže naplnit. Jen ty. Je to úkol, pro který jsi byl stvořený.