Když jsem se vracel v pátek večer z Brna do Pezinku, kus cesty mne doprovázely horkovzdušné balóny. Majestátně se vznášely nad obzorem ozářené zapadajícím sluncem. Vypadaly jakoby nic nevážily a lítání s nimi by bylo stejně lehké, jak lehce se pohybovaly po obloze. Brzo ráno, když jsem jel do Brna, jsem je opět viděl na obloze. Byly tam celou noc? Asi ne. Byly to jiné balóny. Vypadá to romanticky a snadně. Ale není to tak. Samy o sobě jsou balóny dost težké a když do jejich koše nastoupí patnáct a více lidí nesou i pěknou váhu. I příprava na let není jednoduchá a vyžaduje dobrou přípravu a mnoho znalostí. O financováni ani nemluvě. Pokud má let vypadat tak lehce, je za tím pár let zkušeností. Vše vyžaduje čas a přípravu.
Někdy chceme, aby náš vztah s Bohem, naše duchovní autorita, naše obdarování a ovoce Ducha svatého vyrostlo přes noc, nebo po jendé či dvou modlitbách. Naše křesťanství je vlastně osobní vztah s Bohem. Každý vztah roste a upevňuje se časem. Stejně to platí o našem vztahu k Bohu. (POZOR, ne Boha k nám) Každý vztah je upevňovaný skrze různé zkoušky, tlaky, strmé skály a hluboké rokliny, které ve vztahu prohlubují důvěru, jistotu, poznání druhého a oddanost – věrnost. To nevyroste za týden a ani za rok. To je o dlouhém životě s Bohem. Tak je to i s autoritou, která přichází do života křesťana. Je výsledkem dlouhodobého a stále se prohlubujícího vztahu.
Jistě mi dáte za pravdu, že pokud chci mít s někým dobré vztahy, musím se je snažit udržovat. A často je to náročné, protože mne to nutí tomu druhému naslouchat a dokonce také dávat za pravdu a často přiznat chybu a omluvit se. To je to, co mění mé myšlení. Stejné je to ve vztahu s Bohem, jen s tím, že je to on, kdo má vždy pravdu a přiznání chyb je vždy na mé straně. Čím dříve si to uvědomím, tím méně se budu s Bohem hádat nebo se na něho zlobit. Začnu více vidět svět a především svůj život jeho očima. Pak můj vztah s Bohem bude druhým připadat stejně lehký a zároveň dobrodružný a romantický jeho je vznášející se balón na obloze při východu slunce.