(dokončení čtvrtého dopisu)
Jednou z chych, kterou jsme dělali na začátku naší služby bylo, že jsme se snažili ze všech sil přesvědčit ty, kteří nás nejvíce kritizovali a pomlouvali. Dnes bychom to již nedělali. Proč? Protože bychom zbytečně ztráceli čas.
Každý sbor je podobný jinému sboru. Může to být sbor složený ze vzdělaných lidí nebo sbor složený z lidí bez domova, sbor smíchaný, kde jsou zastoupeny všechny společenské vrstvy, přesto jsou si všechny v něčem podobné. Vždy se tam budou objevovat stejné charaktery lidí. Stejné typy. Také fungují stejně v postoji k vedoucímu.
Vždy se najde malá skupina těch, kteří budou vždy za tebou stát. Těch si važ a ukaž jim, že si toho ceníš. Pak je skupina těch, kteří tě budou vždy kritizovat. Tuto skupinu nemá cenu přesvědčovat a snažit se jim dokázat, že nemají pravdu. To se nepodaří, protože kritika a soud vládne v nich samotných.
Jak s nimi jednat?
Nenechat se vyprovokovat!!! Modlit se za ně a žehnat jim Božím navštívením. Prostě podle toho, co říká náš Pán v páté kapitole Matouše. Milujme je, žehnejme jim, dobře jim čiňme a modleme se za ně. Neříká, že je máme měnit, nebo mít s nimi spory. Tímto svým postojem žehnání dáváme prostor pro to, aby s nimi jednal Bůh sám se svou velkou láskou.
Nezaměřujme se však na ně.
Tou největší skupinou jsou lidé, kteří nejsou ani tak, ani onak. To je ta skupina, na kterou se potřebuješ zaměřit. Pokud se na ni nezaměříš, protože se budeš neustále přít a něco dokazovat kritikům, zjistíš, že lidé z této skupiny se pomalu začnou vytrácet, nebo přidávat ke kritikům.
Je to jednouché. Oni něco potřebují a pokud to nebudou nacházet, odejdou to hledat jinam. Někteří z nich, ti slabší ve víře se pak nechají zlákat kritiky a postaví se na jejich stranu. My lidé rádi nasloucháme kritizování druhých a rádi se k tomu přidáváme. Dokonce rychleji než k žehnání. Je to tím, že hřích se lehce na nás nalepí, nebo omotá, jak je naspané v Židům ve 12. kapitole. My však ho máme setřást, odložit a běžet za tím, co je pro nás připravené. Kritika nás má zastavit a zlákat k ospravedlňování sebe samých. Má nás dověst ke kritice těch, kteří nás kritizují, k sebelítosti a hořkosti, kterou pak dáváme vzůru k Otci – proč já Pane, proč to musím snášet Bože, proč s nimi nic neuděláš Duchu svatý … . Nakonec nás má dostat do vzpoury vůči Bohu.
Jak s tímto bojovat jsem již napsal.
Proto se vyhýbej sporům s těmito lidmi, aby tě neodvedli od toho, co máš za úkol a nesvedli tě zcesty, nebo abys pro spory s nimi nepromarnil čas. Věnuj se těm, kteří to potřebují, kteří hladovějí po Božích věcech, kteří tápají, kteří hledají Boží blízkost a navštívení.
Služba ve vedení sboru není snadná a potřebuješ, aby se za tebe mnoho lidí modlilo. Proto o tom s mnohými mluv. Některých se Pán dotkne a ti se budou za tebe přimlouvat.
Vyprošuji ti Boží přízeň a těším se na zprávy od tebe.
S láskou Kristovou
Josef