Bohem milovaný Petře.
Na nějakou dobu ses mi ztratil z očí. Neměl jsem o tobě žádné informace, ale z mého srdce ses neztratil, Tam máš stálé místo.
Mnohokrát jsem na tebe myslel a Duch svatý mi tě připomínal při modlitbách. O to více mne potěšilo, že jsi převzal vedení sboru. Věřím, že z tebe bude dobrý a především Boží vedoucí.
Vést cirkev, byť je to jen menší místní sbor, je velkou odpovědností před Bohem. Mnozí z těch, kteří poprvé vstupují do jeho vedení udělají na začátku chyby, které pak musí dlouhho a někdy i několik let napravovat.
Chtěl bych tě na několik zásadních omylů, kterých by ses mohl dopustit upozornit, abys jim mohl předejít.
Možná jsi se setkal při školeních s názorem, že první tři měsíce v nové službě vedení je nejkrásnějších. Je to z toho důvodu, že po tuto dobu vidíme navzájem na sobě jen ty dobré věci, Vše vypadá skvěle, všichni se snaží ukázat v tom nejlepším světle. Obrazně řečeno, nevidíme „pod koberec“, co tam je zametené a schované. Zhruba do půl roku se to začne objevovat. Nejen v životě sboru, ale také se začne plně projevovat náš charakter.
Najednou uvidíme, že vztahy ve sboru nejsou tak jednoduché a úplně čisté. Začneme vidět nedostatky a trhliny. Také někteří lidé ve sboru zjistí, že nejsi ten ideální vedoucí, o kterém snili. Jiní ztratí iluzi o tom, že by tě mohli ovládat. Je však většina těch, kteří tě vezmou na vědomí, ale na sliby a ujišťování o tom, jak ti budou ve všem pomáhat najednou zapomenou. Dobrou zprávou je, že stále bude existovat skupina těch, kteří se ti budou snažit pomáhat, podporovat tě a sloužit pod tvým vedením.
I nás na to naši vedoucí a mentoři upozornili. Neřekli nám však, jak s tím jednat. Vypadalo to spíše jako užijte si ty tři měsíce, protože pak to bude težké.
Naše zkušenost je taková, že je to skutečně pravda. Funguje to tak. My však máme možnost se rozhodnout zda se té skutečnosti podřídíme, nebo zda ji porazíme. Myslím, že je to past od zlého, aby hned na začátku rozbil vztahy a zabránil tak jednotě v církvi, která je pro něj nebezpečná. V té chvíli si to však neuvědomuje. Cítíme spíše zklamání nebo zranění, hledáme rešení a chceme věci změnit. V tom nejhorším se stane, že se budeme snažit prosadit svoji autoritu. Podobně to pak cítí i někteří klíčoví lidé ve sboru a vlastně začne boj o to kdo z koho. Nikdo o tom nemluví, všichni se tváří láskyplně, ale někde uvnitř je skrytý boj. Místo sjednocení a ničení skutků ďábla, se stává tím nejdůležitějším prosazením se sebe samého, nebo několika lidí ve sboru proti novému vedoucímu. To může poznamenat sbor na několik let.
Dokonce to mnohdy vede i k rozpadu sboru.
Pokud se to nestává, pak sbor je již natolik vyspělý, že dokáže přijmout „nováčka“ ve vedení a pomoc mu.
Pokud to však tak není, pak co s tím?
Jako nový vedoucí si potřebuji uvědomit dvě důležité věci. Bůh mne postavil do této pozice proto, abych o ovce pečoval, ne je ztrácel nebo nutil odejít z ovčince – ať již vědomě nebo nevědomě.
Ježíš vydává počet svému Otci -Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo. (Jan 17. kapitola) Ježíš je největším Pastýřem, je vzorem pro nás jak vést a pást ovce, které nám byly svěřené. Na jiném místě Pán říká: Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. (Jan 10. kapitola) Nebeský Otec očekává, že i my budeme podle vzoru jeho Syna pokládat své duše za ovce, které nám svěřil. To znamená, milovat je jeho láskou. To je jediný způsob jak můžeme jednat v téhle situaci. Rozhodnout se, že je budeme milovat láskou Ježíše Krista.
Když po prvních měsících zjistíme, že situace a lidé nejsou takové jak to na začátku vypadalo, že slíbená podpora není a objevují se spíše kritikové než ti, kteří by nám podpírali ruce, potřebuji si uvědomit, že přichází nebezpečí zahořknutí vůči lidem a sboru. Možná je to jen kousek hořkosti, ale ta se dokáže řádně v srdci rozrůstat a později se v nás pevně usídli a vypůsobí, že se budeme cítit osamocení, budeme se spíše litovat, než milovat ovce, které nám Bůh svěřil.
Potřebujeme se přenést láskou přes tyto skutečnosti. Uzavřít srdce hořkosti a zklamání a otevřít ho pro naději budoucnosti, kterou připravuje Bůh pro sbor, který nám svěřil.
Ježíš v desáté kapitole Jana pokračuje: Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne…
Být dobrým pastýřem je upřednostnit zájem Boží před našimi zájmy, před naší důležitostí, před našimi plány se sborem a lidmi v něm. Položit duši je se vzát svých představ, svého já, své ješitnosti a dát se všanc.
Prakticky to znamená například budovat vztahy s lidmi ve sboru. A udělat pro to vše, co udělat mohu. Často to vede cestou pokoření. Je to to nejdůležitější. Naslouchat jim, být s nimi. Znát je. Nebát se být otevřený vůči nim, aby mohli poznat, že jsme ti, které jim poslal Otec, aby mohli uvěřit tomu, že mluvíme jeho slova. A to nejde, pokud nebudeme odolní vůči zranění a hořkosti. To je to jediné, co potřebuješ na začátek. Dokud nevzbuduješ vztahy a důvěru, nic nebudeš moci změnit, ani nikoho neposuneš dál, i kdybys měl ta nejlepší kázání a vyučování. Pokud důvěru a vztahy získáš, položíš základ pro růst sboru jak směrem k nebi k Pánu, tak do šířky – tedy, že budou ve sboru přibývat další Pánovy ovečky.
(Láska) všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. (1.Kor.13)
Mojí první radou je: nepřestaň milovat ty, ke kterým tě Otec poslal, které ti svěřil, i když se ti realita bude snažit vzít naději a dobrý obraz o nich. Věř, že i za ně Kristus umíral na kříži, že pro něho jsou stejně vzácní jako jsi pro něj vzácný ty. K tomu potřebuješ sám přebývat v jeho lásce. Místo, abys nechal působit na své srdce hořkost, zranění a zklamání, nech působit a žít v sobě Kristovu lásku, které přinese radost, pokoj a něději do budoucna. Nenech se převálcovat tím, co po přech měsících se bude snažit ti ukázat ďábel, ale dívej se na sbor a lidi v něm Božíma očima. Bůh nechce, abychom bojovali mezi sebou, ale abychom v jednotě ničili skutky ďábla. Ty máš k tomu jeden z klíčů – stát se pokorným od samého počátku tvé služby.
(pokračování příště)