Když jsem psal včerejší zamyšlení, naše kolegyně zemřela. Ve tři hodiny v noci. Protože jsme se s ní po celou dobu její těžké nemoci modlili a věřili v uzdravení mohl bych brát tuto smrt jako prohru. Zprávu o její smrti mi volali, těsně po tom, co jsem dopsal zamyšlení a překvapilo mne, že naopak pociťuji pocit vítězství. Nechápal jsem, proč přišel takový pocit. Vždyť to, co se stalo, co jsem slyšel, byl opak. Vypadalo to spíše jako porážka.
Pak mi Pán ukázal jedno přirovnání. Ukázal mi jak jaho služebníci a služebnice jsou zajímány různými skupinami radikálních muslimů různě ve světě. V Africe, Asii,.. Mluvil ke mě o tom, jak jsou mučeni a trýzněni pro to, aby se vzdali Krista.
Uviděl jsem jak mnozí si říkají a volají, proč se to stalo zrovna mě. Mám rodinu, sloužím ti, kde jsi Bože, když tě teď potřebuji, zachraň mne z toho pekla. Co jsem ti udělal Bože, že musím takto trpět. Proč já? Copak to byl všechno omyl, jsi vůbec, když mne necháš tak trpět? Jiní se naopak přimknou k Bohu v naději, že je zachrání, posilní. Víc ho začnou chválit a důvěřovat mu. Tyto radikální skupiny si nevybírají. Prostě mučí všechny, silné ve víře i ty slabé i ty kdo jen pochází z křesťanského prostředí.
Jak to souvisí s naší kolegyní. Rakovina, kterou měla je jako ten nepřítel, který zajme člověka. Také si nevybírá.
Tak jako radikálové začně mučit a trýznit člověka. Tak jako cílem radikálů je, aby lidé se zřekli Krista, tak cílem rakoviny je, aby člověk ztratil důvěru v Boha, začal proti Bohu reptat, začal pochybovat o tom, že Bůh je. Cílem je, aby tě zabila jak fyzicky, tak duchovně. Proto je potřeba se stavět proti ní. Tak jako je třeba se stavět nepříteli, který tě chce zbavit víry a naděje. Pokud člověk vydrží v naději a víře až dokonce, dostane věnec vítěze.  Tím koncem může být uzdravení, ale také smrt. Smrt srovnatelná s těmi, kteří umřeli v rukou radikálů, pokud jsme se nezřekli naděje a víry v Krista. Krista jako Spasitele. Krista, Boha, který je mocen i křísit mrtvé.
Ve chvíli, kdy tělo říká něco jiného, je těžké si zachovat naději a víru. Tady přichází svým dětem na pomoc Duch Boží a posiluje. Nějdy to dělá i skrze lidi, jindy přichází sám, někdy posílá anděly.
Někdy právě ti, kteří pochybovali, byli v takové chvíli posilněni. Někteří dokonce v těchto chvílích uvěřili a vydali svůj život Kristu.
Jsou však i ti, kteří se vzdali, začali reptat a odešli od Krista.

Když ten, kterého mučili je popravený nepřítelem protože se nezřekl Krista, stal se vlastně vítězem a poraženi byli oni.
Stejně je to i s rakovinou. Naše kolegyne sice zemřela, ale vím, že bojovala dobrý boj víry, obstála a obdržela cenu vítěze.
Možná to je i odpověď na rakovinu mnohých služebníků, kteří jí byli zajati po jejich dlouhodobé službě dary uzdravení,  těch kteří mnohé vysvobodili právě z tohto zajetí.

Proto budu vždy bojovat proti této a podobným nemocem. I když vím, že Bůh dal člověku moudrost, jak bojovat si poradit s mnohými nemocemi – lékaři, přesto jsou tyto zhoubné nemoce pro mne nepřítelem, který chce ukrást naději a víru věřícím. Který je chce mučit, trápit a vzít život jak duchovní tak fyzický.