(pokračování)
Vim, Petře, že ve svém srdci máš z Ducha svatého, co máš dělat. Tvá obava je však oprávněná. Jako skutečný učedník nechceš zranit svého učitele, že ho opustíš a půjdeš jinam, najdeš si jiného učitele. Přesto potřebuješ tuto změnu uskutečnit.
Také věřím, že i tvůj učitel to ví.
Pokud se vydáme na učednickou cestu, jako učedníci a učitelé, nebudem mít v životě jen jednoho učedníka. Někdy se někoho ujmeme s tím, že to bude on, kdo po nás převezme naši službu. Nejen převezme, ale také v ní bude pokračovat přesně podle našich představ. Prostě bude naší prodlouženou rukou. V Božím vedení to tak nefunguje. Většinou jsme pak zklamaní z toho, že učedník odejde jinam, nebo když službu po nás přebere, nepokračuje v ní tak, jak bychom pokračovali my. To se může stát, když se upnu na jednoho učedníka a předem si udělám představu koho z něho vychovám. Tak jak jsem ti již dříve napsal, neděláme kopie sebe, ale toužíme, aby se naši učedníci více a více podobali Kristu a sloužili mu a ne nám. Vychovávám je pro Boží království a je na Duchu svatém, kam je povede. Někdo zůstane a převezme službu (ale to nemohou všichni), ale pro většinu má Pán připravenou jejich vlastní cestu. Toto oddělení čeká i na tebe, jako učitele. Tal jako dnes víš, že se máš odpoutat a jít, tak to budou jednou vědět i tví učedníci. Pak bude tvým úkolem jim pomoci, aby to odpoutání bylo v pravý čas a především v pokoji a požehnání.
Někdy je to ze dne na den, jindy to může být delší a pomalejší proces. Ať tě čeká jedno, nebo druhé, mluv o tom s učitelem, mluv o svém snu od Boha, modli se s ním za toto oddělení se. Když do toho budete zapojeni oba, nebude to bolestné, ale radostné očekávání nových věcí. I tak to bude vždy pro učitele těžké. Je to stejné, jako když děti odchází z domu. Je potřeba je ve správný čas pustit a někdy i popostrčit, ale vždy se to silně dotýká učitelova srdce.
Proto si pamatuj, že on nikdy nezapomene na tebe a bude z dálky sledovat tvůj život. Bude ti na dálku žehnat. Budeš mít u něho vždy otevřenou náruč, když budeš na další cestě potřebovat potěšit. Bude čekat, že občas přijdeš, napíšeš, nebo zavoláš, aby ses s ním podělil o svoji radost a nejen o ni.
Je důležité, aby oddělení proběhlo s jeho požehnáním.
Může se stát, že někteří učotelé, jako někteří rodiče se dětí nechtějí vzdát, pak je oddělní těžké a bolestivé a nese zranění na obou stranách a na dlouho, protože z vedení a péče se stane manipulace. Vytržení z manipulace je vždy bolestivé, protože jde o duchovní boj. To však není tvůj případ. Naopak.

Osobně si přeji a modlím se, aby mí učedníci, mé ducovní děti mne přerostli, aby se mohli dostat na výšší štíty, než já a poznat větší hloubku Boží lásky. Proto i ty buď vždy připravený pomoci svým učedníkům, aby tě přerostli, aby mohli dojít dál než ty.
Modlím se  především za dvě věci. Aby převzali ode mne jen ty dobré a Boží věci a aby je Bůh v jejich životech znásobil.
Nakonec zjistíš, že učednictví je o štědrém srdci.

Neboj se tedy odpoutat, ale udělej to tak, aby to bylo v pokoji. Možná někteří tví učedníci zůstanou u svého učtitele,  možná, že všichni půjdou za tebou, Nech jim svobodnou vůli a nezapoměň, že i je vede náš Pán a on má pro ně jejich cesty.

I já s očekáváním budu dál sledovat tvoje cesty.
S láskou Kristovou Josef