(Pokračování)

Milý Petře, i když jsme se několik let neviděli, neznamená to, že jsem z dálky nesledoval tvůj růst a tvou proměnu ve skutečného služebníka.
Slyšel jsem o tvých starostech a zkouškách, kterými si procházel a v duchu jsem byl v nich s tebou. Těšilo mne, když jsem slyšel, že jimi vítězně procházíš. Jak píše apoštol Pavel, každý bratr a sestra na všude na světě prochází podobnými zkouškami. Buďme Bohu za ně vděční a především za to, že nám nedá zkoušku nad naše síly, ale se zkouškou dává i východisko a především za to, že je v nich s námi. Vidím, že jsi z nich vyšel milosrdnější, ušlechtilejší a bohatší v poznávání hloubky Kristovy lásky.
Vrátím se však k tvým obavám. Jak jsem pochopil, trápí tě, že nevíš, jak se rozhodnout, Na jednu stranu cítíš, že máš odejít z učednictví a opustit svého učitele i se svými učedníky, které jsi mezitím získal, ale máš obavu, jestli je to správné a především si nevíš rady s tím, jak to udělat, abys nikoho nezranil a neztratil nikoho ze svých učedníků. Pokud učedník roste a roste v milosti Boží, pak se stává, že začíná přerůstat svého lidského učitele, který mu může dát čím dál tím míň. Pak přichází právě tato fáze, ve které se nacházíš.

Jsou různí učitelé horolezectví. Někteří mají zkušenosti jen se skalami v Čechách, jiní v Tatrách a další mají zkušenosti z Alp, And, nebo dokonce z Himalájí. Všichni z nich tě mohou naučit základům horolezectví. Ne však všichni ti mohou pomoci zdolávat hory v Himalájích. Jak již sám víš, své učedníky můžeš naučit pouze tomu, čím jsi prošel sám. Pokud jsi prošel jen skalami v Čechách a umělými stěnami, pak nemůžeš nikoho dobře vést po Himalájích, protože jsi tam nikdy nebyl a neprožil jsi to. Proto se stává, že učedník začne přerůstat svého učitele. Ví, že musí zdolat štíty v Alpách, tak hledá toho, kdo by ho to mohl naučit. Hledá dalšího učitele, další vedení, které ho povede výše, nebo v případě křesťanů do větší blízkosti, hlouby a poznání Božího ducha, ale také při vycházení a scházení ve vedení ostatních. Je naprosto přirozené.
Jsou učitelé, kteří rostou se svými učedníky. Vždy sami vylezou kousek nahoru a pak tam přivedou učedníka. Tak oba stále rostou. Nejsou však všichni takoví. A to je dobře.
Je jiné vedení a myšlení při výstupu na  osmitisícovky a jiné při umělé stěně. Pro učitele, který se pohybuje v Himalájích, je někdy těžké někoho začít učit, jak se slézají umělé stěny, nebo úplným začátkům horolezectví. Oni již jinak přemýšlí. Přemýšlí v jiných rozměrech a potřebách.
Naopak jsou učitelé, kteří jsou skvělí v tom, jak předat základy. Jak s učedníky začít první kroky víry. Jak vejít a začít chodit v těch Božích botách. Bez těchto učitelů by neměli své učedníky ti, kteří slézají Himaláje. Tito učitelé učedníkům předají první rady, pomohou jim vykopat pevné základy, na kterých pak mohou stavět jiní. Jsou velmi důležití, protože stojí na samém začátku. Často však nejsou vidět, na rozdíl od těch, kteří učí slézat Himaláje.

Bůh, dal každému z nás místo, kam patří a kde je nejvíce platný pro růst jeho království. Není důležitější služba. Je pouze sužba pro Pána, kterou nám on sám svěřil. Každá služba pro něj je důležitá, pokud  ovšem nás do ní staví on sám.

(pokračování zítra)