(Pokračování)

Milý Petře, děkuji za tvůj dopis. Občas se i ke mně donesou zprávy o tvé víře a věrnosti, kterou prokazuješ v životě i službě. O to více mne těší, že se také modlíš za učedníka. Za to, aby ti Bůh nějakého poslal do cesty. Někoho, koho povedeš tak, jak jsi sám veden druhým.  Ano, i to patří k učednictví. Nechat se vyučovat, vést a zároveň vést a učit někoho dalšího. To je to, co je v církvi potřeba. Když si představíš takový řetězec učedníků od shora dolů, od starších v církvi, přes zkušené k těm méně zkušeným až po ty, kteří jsou na začátku své cesty s Kristem. Představ si to, pak zjistíš, že tímto způsobem by bylo postaráno o každého, kdo je ve společenství a každý by měl svého učedníka a byl někomu učitelem. Věřím, že to měl Ježíš na mysli, když říkal, že máme činit učedníky a učit je všemu, co nás naučil (v našem křesťanském životě, skrze své učitele a skrze jeho přímé vedení Duchem svatým). Dovol mi tu smělost, ale představ si, že by každý měl dva učedníky, ať již ve stejnou chvíli, nebo během života. A oni měli také za svůj život dva učedníky. A tak dál. Namaluj si to. Ano, Petře, teď hned.  Namaluj si to tak, jak by to pokračovalo dál a dál.
Vznikne ti z to trojúhelník, nekonečný trojúhelník. Tak jak to máš namalované špičkou nahoru, tak většinou vedou druhé lidé ve světě, jeden je na samém vrcholu, něco naučí několik lidí pod sebou, ti pak další, a další, ale všichni „makají“, nebo slouží na toho jednoho nad sebou. Říká se tomu pyramida. Asi ti to připomnělo takové společnosti, které podobně pracují (hlavně v distribuci zboží – Avon a další společnosti, často tak fungují podvodné společnosti). Ďábel udělal to, co dělá vždycky. Ukradl Boží věc a převrátil ji pro sebe a podle jeho zvráceného myšlení. A tady to platí dvojnásob.
Když si tu pyramidu obrátíš špičkou dolů (prosím, obrať si ten papír, na který sis to namaloval), pak uvidíš Boží způsob. Na samém spodku je Kristus, který slouží všem a všechny nese, ale trojúhelník roste skrze učedníky a další učedníky. Každý z nich nese a podpírá další dva, ale všichni jsme podpírání a je nám slouženo Kristem. On je ten úplně ve spodu. Možná ti to právě připomene jeho slova o to, že ten, který chce být první, musí být posledním. Musí být tím dole, který nese a slouží a ne tím, který si nechá sloužit.
A tam někde v tom trojúhelníků jsi i ty, jako jeden z učedníků, ale také jako ten, který se věnuje jiným dvěma.
Teď si představ, že bychom každý měli ve svém životě více učedníků než dva. Pravdou je, a nebuď z toho překvapený, že je také hodně těch, kteří nikdy neměli žádného učedníka. Ne proto, že by nemohli, ale pro to, že se nikdy nedostali ze svého sobectví. Jejich část v pyramidě končí u nich a nepokračuje dál. Je mi jich líto, protože je to jako s lidským  rodem. Pokud nemáš děti, tvůj rod vymírá. Tak je to i s nimi. Především přichází o odměnu. Ta se zastavila tam, kde se zastavili i oni. Vždyť Boží království je o lidech, o velkém množství lidí, kteří jsou navzájem propojeni, i když se třeba nikdy v životě neviděli. Společně tvoří tento nekonečný trojúhelník, který nese a slouží mu náš Pán. Oni mu pak všichni vzdávají úctu a chválu. Mít učedníky, je rozdělit se o svůj život s druhými. Vydat sebe pro druhé, aby oni mohli růst a přinášet ovoce. A to je to, co tě čeká, když se modlíš, aby ti Pán ukázal tvého učedníka, nebo učedníky. To je tvé ovoce.

(Pokračování zítra)