(Pokračování)

Asi jsem se ti, Petře, nezmínil, proč se tak raduji z toho, že  ses rozhodl stát něčím učedníkem. Proč vlastně je učednictví, tak důležité. Apoštol Jan psal o tom, že nemůžeme milovat toho, koho nevidíme, když nejsme schopni milovat toho, koho vidíme. Že nemůžeme milovat Boha, kterého nevidíme, když nejsme schopni milovat bratra, kterého vidíme. Kdo nemiluje bratra, nemiluje Boha. Tak je to i s poslušností, pokorou a láskou vůči druhým.  Náš Pán pak říká, že kdo ho miluje, bude zachovávat jeho slovo a plnit je. Kde jinde si mohu trénovat lásku (poslušnost – zachovávání slova, sebeovládání, mírnost, věrnost, trpělivost, laskavost, dobrotu, trpělivost) než mezi námi. Boží církev se skládá z jeho dětí, kteří jsou na cestě do Božího království. Každý je na různé úrovni té cesty. Jinými slovy, na jiné úrovni chápání  a uplatňování lásky, spravedlnosti, práva, milosrdenství a milosti. Ti, kteří jsou dál, by měli mít trpělivost s těmi, kteří tak daleko nejsou. Měli by být pro ně pomocí. Měli by jim, protože jsou již silnější, nabídnou pomocnou ruku a pomoc jim projít  mnohými zkouškami, aby i oni byli posilněni a zdravě dorůstali do plnosti Krista. Pokud se to v církvi neděje, hrozí, že mnozí pro svou slabost odpadnou, jiní pro svou sílu příliš předbíhají a ty slabé nechávají daleko za sebou, kde se mohou stát snadnou kořistí pro vlky. Ti slabší se pro různá chápání Božích věcí mohou hádat a dělat rozbroje, ti kteří si myslí, že jsou silnější, se pak mohou, nadýmat. Bůh to udělal tak, abychom rostli společně. Přestože mluví ke každému zvlášť, také k nám mluví (a někdy hodně) skrze naše bratry. Pokud se navzájem netříbíme, nerosteme. Učednictví patří do tohoto trénování a tříbení. Jak můžeš říct, že jsi pokorný před Bohem, kterého nevidíš, když nejsi pokorný před bratrem-učitelem, kterého vidíš? Jak můžeš říct, že jsi poslušný Bohu, když nejsi schopen přijmout rady svého učitele, kterého vidíš a tak dále. Snad jsi pochopil, o čem ti teď, Petře, píšu. Na tom, jak jsem schopen se nechat vést svým učitelem jako učedník, se nejen učím, ale i prokazuji, že jsem ochoten se nechat vést i Bohem, kterého nevidím. A samozřejmě se učím i službě a všemu ostatnímu, protože mám před sebou vzor. Mnohdy, když tento živý a bratrský vzor před sebou nemáme, si vysvětlujeme slova našeho Pána jednou tak a jindy opačně, tak jak nám – naší duši a tělu se to zrovna hodí. Proto je důležité, abys věděl, že tvůj učitel je od Pána, že ti ho Pána dal, aby tě také i skrze něho po nějakou dobu vedl a učil tě. Proto je tak důležité si sním vytvořit dohodu (stačí ústní), která ve chvílích, kdy se budeš chtít na učednický proces vykašlat a utéct z něho, ti to připomene.

Má radost je také z toho, že tvá touhou po učednictví ukazuje na to, že slyšíš Boží hlas, který tě povolává, abys chodil po cestách, které ti připravil. Raduji se z toho, že jsi tento hlas poslechl a vyšel na tyto Bohem připravené cesty. Přeji ti, abys našel, nebo spíše aby ti Pán přivedl tvého učitele pro další období tvého duchovního i osobního růstu. Modlím se za to, aby to byl nejen skvělý učitel, ale především Boží muž s otcovským srdcem.

Věřím, že z tebe vroste muž podle Božího srdce, který bude Boha znát, milovat po celý svůj život.

(pokračování zítra – Druh dopis Petrovi)