(Pokračování z předchozího dne.)

Petře, také bys měl vědět, že učednictví není jenom o učení se technik, pravidel a podobných věci. Možná se naučíš mnoho praktických věcí pro službu, ale jde především o to, abys uviděl, jak funguje vztah s Pánem. Jaký má učitel vztah s Duchem svatým, jak řeší v Duchu svatém konfliktní situace, jak žije doma v rodině, jak ve víře slouží apod. Učedník se především učí budovat osobní vztah s Bohem, učí se ho prohlubovat. Ve víře odrážet duchovní útoky a vítězit v duchovních bitvách. Učí  se posilování Bohem ve víře. Učí se od svého učitele nechat se vyučit Kristem a to především v používání lásky. Učí se učit od Krista. Učí se pevně stát a obstát i v těžkých chvílích. Zachovat si víru a důvěřovat Ježíši. Chodit a jednat v Duchu svatém, udržovat jeho oheň v sobě. To vše má na mysli apoštol Pavel, když píše: „…dělejte to, co vidíte u mne…“ Vždy se dokážeš lépe přiučit, když máš před sebou vzor. Pokud tvůj učitel přidá k tomu všemu otcovskou náklonnost, není co dodat.

Také si pamatuj, že tvůj učitel je jenom člověk a dělá také chyby. Není dokonalým. Přesto ho nekritizuj, ale važ si ho i přes tyto chyby. Prošel cesty  a vybojoval boje, které tě teprve čekají. Možná přijde čas, kdy ti o nich řekne sám. Pokud vidíš svého učitele dělat věci jinak, než bys je dělal ty, zapamatuj si to, abys, až se dostaneš do stejné situace, neopakoval jeho chyby. Nekritizuj, ale uč se z nich. I on má svého učitele, ale teď ty jsi učedníkem (žákem) u něho. Pamatuj, že je mezi vámi dohoda a tak ji zůstaň věrným.

Je zvykem a to i mezi křesťany vše kritizovat. Zvláště na vedoucích, kteří nás vedou. Chováme se jako děti v pubertě. Často, až dospějeme, zjistíme, že naši rodiče v té době, kdy jsme je kritizovali, dělali to nejlepší, co mohli a uměli. Pak jen opakujeme v bleděmodrém jejich jednání. A naše děti nás také začnou kritizovat. Tak to občas může fungovat i v pohledu učedníka na učitele. Pokud tento „špatný zvyk“ chceš zastavit, pak prostě přestaň kritizovat svého učitele, ale naopak se za něj modli a žehnej mu. Dělá, Petře, to nejlepší, co umí a co může dělat, i když to teď vidíš jinak. To co zaseješ, se ti vrátí, až ty budeš mít učedníka. I ty budeš dělat chyby a dělat věci jinak, než by je dělal tvůj učedník. Buď ti vyroste kritika, nebo úcta a respekt.

I učedníci Ježíše Krista na sebe žárlili, dokonce se považovali za lepší než ti druzí a chtěli si zajistit v jeho království místa vedle něho. Možná, když o tom čteš v Písmu, tak nad tím kroutíš hlavou, jak je to možné. Věř, že je to možné i dnes, pokud tvůj učitel, bude mít více učedníků. Proto zkoumej své srdce, jestli nežárlí na tvoje kolegy učedníky. Jestli si nemyslí, že s nimi učitel tráví více času, než s tebou, že jim dává víc a bere je na akce, na které nebere tebe …. Pokud žárlíme, musíme s tím jednat. Jít před Pána, vyznat to jako hřích a volat o změnu myšlení, postoje a srdce. Pokud tvá žárlivost zůstane, začne rozbíjet vztah mezi tebou a dalšími učedníky. Nakonec ho rozbije a to bude mít vliv na další vývoj společenství v budoucnosti. Zaneseš do něho něco, co bude bránit jeho jednotě.

Většině učedníků se stane, že začnou žárlit, pokud jich má učitel více. To, co v takovém případě mimo vyznání pomáhá, je začít děkovat, za učitele, ale i ostatní učedníky, modlit se pravidelně za ně a žehnat jim. Hlavně s tím začít vždy, když budeš cítit, že začínáš žárlit. Po několika minutách takových modliteb se stane, že je začneš milovat. Nemodli se způsobem, že si budeš na ně Bohu stěžovat, nebo mu vykládat jaká jsi chudinka. Mohu ti ze zkušenosti říct, že je to ztracený čas, naopak se ti situace zhorší, protože se ještě více začneš litovat a ještě více budeš žárlit.

(Pokračování zítra.)