(Pokračování z předchozího dne.)

Milý Petře,
můj bratře v Kristu a příteli. Děkuji ti, že jsi na mne nezapomněl. Velmi mne potěšila tvá rostoucí víra v Ježíše Krista a to jak se snažíš následovat ho ve všem, o čem hovoří v Písmu. Raduji se z toho, že tě oslovila slova našeho Pána, že máme jít do celého světa a činit učedníky. Je vidět, že ses vydal správným směrem, když cítíš touhu se také stát nejdříve něčím učedníkem. Jsem však trochu smutný z toho, jak píšeš, že se ve vašem společenství o učednictví moc nemluví a tak nevíš, jak se jím stát. Dovol tvému staršímu bratru v Kristu a příteli, aby ti teď dal několik rad.

Když jsem uvěřil, měl jsem blízko sebe věřícího kamaráda. Protože jsem měl stále mnoho problémů, tak jsem mu musel asi často lézt na nervy, jak jsem stále hledal pomoc u něho.  Dodnes jsem mu vděčný za to, že vedl mé první kroky a především vděčný Bohu, že ho použil pro mé obrácení. To jsem však pochopil později, tedy že to nebyla zásluha člověka, ale Boží milost se mnou. V té době jsem to však nebyl schopný vidět a spoléhal jsem se více na člověka.
Přestože mi hodně pomohl, jeho charakter byl v některých oblastech velmi slabý až záporný. Proto jsem se nemohl vedle něho příliš posunout. Často to co říkal, pak nežil. A já to dělal jako on.
Někdy jsme příliš připoutáni k těm, skrze které jsme uvěřili. Oni však nemusí být těmi, jejichž učedníky se máme stát. Mohou, ale nemusí. Bůh má pro nás připravené ty, kteří nás mají vést učednickým procesem.

Jak tedy, Petře, můžeš získat někoho, kdo tě povede, od koho se budeš učit. Písmo téměř všude ukazuje na to, že učedníky si vybírali „učitelé“. Mojžíš Jozua, Eliáš Elíšu, Ježíš apoštoly, apoštolové své učedníky. Jak tedy najít svého učitele, když v tvém společenství není učednictví vyučováno?

Řekni Pánu, že toužíš se stát učedníkem a požádej ho, aby ti poslal toho pro tebe nejvhodnějšího.
Mluv ve společenství o tom, že hledáš bratra, který by se ti mohl věnovat a učit tě všemu, co se naučil již on.
Nesnaž se si sám někoho vybrat a tlačit na něj, aby se tě ujal. Nech to Duchu svatému. Nakonec on si musí vybrat tebe a musí to vědět z Ducha svatého. Žádáš o to Pána, tak mu důvěřuj a nesnaž se mu v tom pomáhat. Zkazil bys to. V těžkých chvílích, bys neměl jistotu, že on je ten pravý od Pána. A těžké chvíle v učednictví přichází. Tvůj učitel bude pro tebe přinášet mnohé oběti, proto i on musí mít jistotu z Ducha svatého.

Může se stát, že ti nabídne vedení několik bratrů najednou. Pozoruj je. Především si všímej toho, zda to, co učí a říkají, také žijí. Těch, co to žijí, se drž.
Pokud je mezi těmi, kdo tě osloví někdo, koho ti ukázal Duch svatý, modli se s ním, abyste měli jistotu. Pokud se shodnete, podřiď se pod něj, přijmi ho jako svou autoritu. Řekni mu to. Věř, že Bůh tě vloží do jeho srdce. Pokud je od Pána, pak bude s tebou v dobrém i zlém. Nebudeš ani vědět, kolik bojů za tebe vybojuje a kolik modliteb za tebe bude volat. Proto se mu neboj podřídit.

Může se stát, že tě nikdo neosloví. To neznamená, že Bůh o tobě neví a nemá nikoho připraveného. Má. Jen není ten správný čas. V takovém případě se porozhlédni po společenství a najdi si bratra, který nejen slouží, ale především, že skutečně žije svatě. Nejen ve sboru, ale i mimo něj, doma, v práci, na ulici. Chytni se ho „za opasek“ a snaž se být vedle něho. Pomáhej mu. Když uvidíš, že potřebuje s něčím pomoc, nabídni se mu, nebo to udělej. Snaž se být co nejvíce s ním. Jednak se budeš učit, tím co uvidíš, jednak přijde čas, kdy on sám ti nabídne, že tě povede. I apoštolové prvně chodili s ostatními s Ježíšem, než si je vybral za učedníky.

Všechno má u Boha svůj čas.

(pokračování dpisu zítra)