Při psaní vyučování jsem narazil na moudrost. Ne, že by někde stála a já ji přehlédl a vrazil do ni, ale naopak. Potřeboval jsem vyučovat o moudrosti od Boha, o duchovním daru moudrosti a poznání. Kam bych jinam měl v tomto případě jít, než do knih krále Šalamouna, do Přísloví, Kazatele a Písně písní.
Když jsem uvěřil, miloval jsem tyto knihy. Toužil jsem se stát moudrým, tak jsem je četl stále dokola. Nepomohlo to.
Pak jsem se za moudrost modlit, ale tentkrát jsem žádnou odezvu neviděl. Nebo jinak. Na svém jednání jsem tenkrát nezpozoroval, že bych zmoudřel.
Nedávno jsme měl pro rozhlas rozhovor s člověkem, o terém jsem si myslel, že má dar moudrosti a poznání. Aspoň podle toho, co píše ve svých knížkách. Opak byl pravdou. Byl jsem překvapený z toho, jak ne zrovna moudře se chová člověk, který napsal mnoho moudrých věcí, navíc v pořadu o moudrosti. Pak jsem si vzpomněl na Šalamouna, který v době, kdy psal knihu Přísloví, se dokázal vzdalovat od Boha proto, aby se zalíbil ženám. Stavět jim chrámy pro jejich bohy a bůžky.
Přitom z Písma víme, že dostal moudrost od Boha a byl nejmoudřejším člověkem na zemi. Včem moudrost obou spočívala? V poznání toho, jak to ve světě chodí, dokonce rad, jak by to mělo být a fungovat v našich životech, abychom žili správně před Bohem i lidmi. Uměli pozorovat svět a jeho shon. Přesto v osobním životě nemohli tuto moudrost uplatnit, prorože bylo, nebo je něco, co je odvádělo a odvádí od toho, aby tu moudrost, kterou získali, mohli uplatnit na svých životech.
Moudrost zůstala pouze na papíru, ve slovech a mysli. Ano napsali pravdu, ale ta plně neprošla jejich životem. Přesto získali od Boha velké poznání a dar moudrosti.
Naopak se setkávám s jednoduchými, prostými, neučenými lidmi, kteří mne stále překvapují svým moudrým a jednoduchým životem. Ten spočívá v jednoduchémm myšlení. Dnes vím, že moudrost muhu najít i ve zvláštní škole a nemoudrost také na škole vysoké.
Apoštol Petr byl jednoduchý rybář a stal se moudrým a jeho moudrost srozumitelná lidem. Apoštol Pavel se prvně musel vzdát lidské moudrosti, aby mohl přijmout Boží věci. Pro moudrost není důležíté vědět, ale skutečně mít bázeń před Bohem. Pokud bázeň odchází ze života, odchází i život v moudrosti, přestože zůstane dar a naše slova a spisky mohou být velmi moudré. Bůh tento dar nevezme zpět. Přesto náš život může chodit po nemoudrých stezskách. Dokonce se můžeme i s takovým životem stát „biblickými spisovateli“ jako Šalamoun. Bůh dary nebere zpět.

Je lepší moudře žít v Kristu a ani nevědět, že je to moudré, než získat moudrost, kterou nejsem schopný žít.
Tak se netrap jestli si myslíš, že nejsi dost moudrý, důležíté je jestli moudře žiješ. To je, jestli žiješ život s Kristem a pro něho.