Již víme z minula, kdo je Duch svatý. Dnes zjistíme, proč křesťané potřebují, aby žili svůj život Duchem a ne tělem. Tedy jinak řečeno, proč mají žít vedeni Duchem svatým a ne touhami svého těla a emocemi své duše.

Minule jsme zakončili tím, že nemůžeme žít Boží život, bez Boha v nás. Ano to je pravda. Když jsme uvěřili, požádali Krista o odpuštění hříchů a rozhodli se ho následovat, byly nám odpuštěny hříchy. Co však dál. Časem přijde pokušení a my opět padáme do hříchu ať tělesného, nebo myšlenkového, do závisti, žárlivosti, roztržek apod. Padáme proto, že nám stále vládnou žádosti těla a duše, kterým podléháme. Byl by to stále stejný kruh. Přicházeli bychom ke Kristu pro odpuštění, on by nám odpustil a my opět padali do hříchu a opět žádali o odpuštění a tak dál. Nedošlo by k žádné změně. Bůh však chce, abychom se začali měnit. Měnit uvnitř nás, náš charakter. Abychom viděli věci jeho očima, slyšeli jeho ušima a jednali tak, jak on. To však není u člověka možné bez jeho zásahu. Proto nám posílá a to je další z jeho nekončících milostí, Ducha svatého, aby nám pomohl se proměnit do podoby Ježíše Krista a překonat vládu našeho těla a duše nad námi. Jak to probíhá? Člověk má nejen tělo a duši, ale také ducha. Ten je však tělem a duší ušlápnutý a je jimi, můžeme to nazvat umrtvován.
Ve chvíli, kdy jsme uvěřili, tento duch oživuje a začne se napřimovat, ale nemá sílu vítězit. V tu chvíli přichází na pomoc Duch svatý, který začne posilovat našeho ducha, očišťuje ho od všech nánosů, těla a duše, které ho ubily a pošpinily. Tělo i duše se Duchu svatému a Božím věcem vzpírají. Chtějí nad námi panovat. A je to právě náš duch, který jediný se dokáže spojit v nás s Bohem, Duchem svatým.

Je to také Duch svatý, který dosvědčuje a dává jistotu, že jsme se stali Božími dětmi. Dosvědčuje Boží lásku k nám. Není to jenom o práci Ducha svatého na proměně našeho charakteru, o které Písmo hovoří jako o ovoci Ducha svatého, ale také o duchovních darech, které Duch svatý dává člověku proto, aby jimi mohl sloužit.

Když necháme našeho ducha ve spojení a spolupráci s Duchem svatým (to je na modlitbách předávat vedení našich myšlenek, citů a tužeb Duchu svatému, dáváme je pod jeho autoritu a prosíme, aby jednal on a ne my vlastní vůlí a také nám dal moc takto se modlit a poddat se), pak se začne něco dít s naším sebeovládáním, mírností, věrností, dobrotou, laskavostí, trpělivostí. Najednou začnou růst. Nebo tam kde nebyly, se objeví. Začnou to na nás vidět i lidé kolem. To nám pak přináší pokoj, zažíváme život v radosti a najednou vnímáme, že skrze nás začíná proudit Boží láska k lidem kolem, ale také k nám samotným. Není to hned, ale děje se to. Někomu rychleji, jinému to roste pomaleji. To záleží na tom, jak se odevzdáváme Duchu svatému a předáváme mu ty své sobecké touhy a vášně, které nám brání v růstu tohoto úžasného Božího ovoce v nás. Možná to nevidíme a neuvědomujeme si změny, ale lidé kolem nás to vidí. Postupně se naučíme naslouchat Božímu hlasu v nás samotných a rozpoznávat, kdy k nám skrze naše myšlenky, nebo vnitřní hlas mluví Duch svatý, nebo jen naše myšlení a naše touha a emoce. A tak krok za krokem jdeme společně s Duchem svatým po Boží cestě naproti Božímu království a na ni začneme uskutečňovat dobré skutky, které Bůh pro nás předem připravil.  K tomu nás Duch svatý vybavuje svými duchovními dary, které jsou nadpřirozené a zjevují Boží moc, slávu, ale také jeho milosrdenství a spravedlnost tomuto světu, ale především slouží pro budování jeho církve. Dává každému, jak on sám chce a kolik chce. Jednomu poznání, to je vidět a rozebrat věci Božíma očima, dalšímu moudrost, tedy něco jako vidět Boží řešení věcí, jiným pak poznání co je z Božího ducha a co ne, nadpřirozenou víru, dary uzdravování, konání mocných činů-zázraků, prorokování – tedy možnost stát se mluvčím Boha, andělské jazyky a také výklad těchto jazyků – tedy to, co se jimi říká. Je mnoho dalších darů. Minimálně jich ještě v Písmu najdeme 16, které Duch dává svým dětem.

Když se na to vše podívám z nadhledu, není to úžasné žít s Duchem svatý, který nás sám vyučuje, povzbuzuje, proměňuje, buduje, chrání, přimlouvá se za nás, připomíná slova Ježíše, dává nám slova do úst, když nevíme, co říct a dává nám nadpřirozené obdarování. To vše dělá s Boží láskou a milostí, podle toho jak nás zná. A zná nás dokonale.

Je to ale především tentýž Duch, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých a ten nás také vzkřísí k věčnému životu a převede ze smrti do života.