Když se věřících zeptáte na život s Bohem, občas dostanete odpovědi typu: „Žiji s Ježíšem.“ Mám Ježíše (Boha) v srdci.“ „Chodím s Ježíšem“ a podobně. Zní to často jako fráze, ale většinou takoví lidé nedokážou vysvětlit, co znamená žít s Bohem. Nedokážou prakticky popsat tento život, ani pocity, které při tom mají. Pak to nazvou, že mají Krista v srdci. Je to pravda?

Když jsem hovořil o odpuštění mých hříchů, zmiňoval jsem o tom, že jsem to ihned poznal. Věděl jsem, že jsou mi odpuštěné a přirovnal jsem to k narovnání se po té, co mi někdo sundal těžké břemeno ze zad. Snažil jsem se popsat pocit a zároveň jistotu odpuštění. V chození, nebo životě s Bohem je to podobné. Je to víra (někdy vydávaná za pocit, za slova myslím, vnímám, cítím), že jsou mi odpuštěné hříchy a jsem přijat za syna/dceru Boží. Je to Duch Boží, který dosvědčuje našemu duchu, že jsme děti Boží. Je to Bůh sám, který to dosvědčuje těm, kteří uvěřili v Krista. To se nedá popsat. Není to však nějaký pochybný pocit ale toto dosvědčování působí jistotu. Posiluje víru i ve chvílích, kdy právě přicházejí pochybné pocity a přemáhá je. Lidé to skutečně nedokážou popsat, je to jako když někdo říká „ vím, že vím a tečka“. Je to něco skutečného, co však nemohu uchopit a je to ve mně. Tento Boží Duch skrze mého ducha mi ukazuje a vede mne cestou, kterou mám jít. Je to podobné tomu, jako když mi dosvědčuje, že jsme Boží dítě. Ukazuje mi, co je pro mne správné a k čemu se mám otočit zády, odvrhnout to z mého života. Jde to krok za krokem. Tak jako by se člověk znovu dostal do školy a učil se poznávat a objevovat věci, které předtím neviděl, nechápal. Krok za krokem. Obrazně řešeno od jeslí a školky přes základu až k vysoké škole Boží. Bůh ví, jak to s námi je, je naším Stvořitelem. Zná nás a na rozdíl od škol, které známe, je ta jeho přesně ušitá na naši míru, na naši povahu. Rozvrhnul nám tuto školu na celý náš život a to tak, že si ani neuvědomujeme, že jsme v jeho škole. Nechce po nás, abychom byli ihned dokonalí, dokázali ihned se ve všem měnit, všechno hned dali do pořádku, byli těmi jeho „hvězdami“. Ne, tak to nechce. Jde mu o nás. Především chce, abychom poznávali jeho. Více a více. Více se setkávali s jeho láskou, milosrdenstvím, jeho spravedlností a právem a jak fungují spolu dohromady. Poznávali jeho obrovskou náruč pro své děti, do které nás tak často schovává, když nám není dobře.

Je skvělé objevovat tento svět podruhé, ale tentokrát jeho očima.
Dělá to tím, že promlouvá skrze svého Ducha k našemu, ale také, že k nám promlouvá skrze Bibli. Nechal ji napsat pro nás. Nejen k tomu, abychom ho lépe poznali a poznali jeho otcovskou lásku k nám, jeho názory, jeho záměry, jeho zaslíbení pro nás, abychom se nebáli, ale také jako poučení, ze kterého bychom měli čerpat ve svých životech. Je to dlouhý dopis svým milovaným dětem. Pro mnohé k tomu, aby ho začali hledat, těm, kteří ho našli, aby se dal lépe poznat. Bible není jen pravidly pro náš život. Je chyba si myslet, že Bible nějaký souhrn Božích nařízení pro nás, které musíme za každou cenu naplnit, jinak nás Bůh nebude mít rád a odvrhne nás. Ne. V Bibli vidíme obrovský zájem Boha o člověka. Jeho touhu ho přivést nazpět k sobě, jeho lásku, která pro to udělala vše. Bůh nám v ní ukazuje na pravidlech naši marnost a hříšnost, abychom ho o to více hledali a chtěli se nechávat jím postupně proměňovat. Není to souhrn zákonů a pravidel, ale život se vším všudy. S našimi pády, tužbami, které Bůh napravuje a mění, s našimi pokřivenými charaktery, které Bůh postupně narovnává, obrazem ve slepém zrcadle, které postupně odhaluje a čistí, abychom pak v něm uviděli (a nejenom my) podobu Ježíše Krista. Vede nás po svých cestách, které nás mění a dávají poznání, po cestě, na jejímž konci je jeho království. Má na ni pro nás připravené dobré skutky, do kterých vstupujeme. Ne ty naše „dobré-sobecké“, ale jeho dobré skutky. Není nic nemožného, co by neudělal pro naši proměnu a záchranu, není nic, co by ho v našich životech od tohoto rozhodnutí odradilo, žádná špatnost, žádný charakter, žádní lidé ani mocnosti, prostě nic nás na této cestě nemůže oddělit od jeho lásky. Život s Bohem je jeho vedení, vodění po jeho cestách, jeho práce na našich charakterech, jeho náruč, jeho utěšování, jeho dary, jeho dobré skutky, jeho slova do našich srdcí a myslí… Život s Bohem je on sám v nás.
Proto křesťan může říct, že má Krista – Boha v srdci, že s ním žije, že s ním chodí.