Ta nejjednodušší odpověď by byla přímo jeho slovy: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Evangelium Jana 14. kapitola)
Zkusme však otázku přehodit: „Když ne Kristus, tak kdo?“ Našel by se někdo, skrze koho můžeme mít volný přístup k Bohu?
Minule jsem psal o tom, že Kristus je plně člověkem a také plně Bohem. Také jsme si prokázali, že musíme Krista brát buď jako Boha, nebo naopak jako blázna a to se vším všudy. Lidé, vedci a učenci jako byl náš Komenský a Hus, jako byl J.Kepler (zákon pohybu planet), B.Pascal (filosof, matematik, fyzik – pascalův zákon – hydromechanika je po něm označena značka tlaku Pa), Albert Einstein a jako jsou Artur Schwalow (Nobelova cena za výzkum v laserové spektroskopii, Eugene Cerman (astronaut, velitel Apolla 17-poslední let na měsíc) a mnoho dalších a dalších nikdy nepřipustili, že by Kristus nebyl Bohem a Bible nebyla inspirovaná Duchem svatým. Naopak jejich víra je oslavou Kristova Božství, jeho moci, slávy a lásky. Nikdo z nich nepochyboval o pravdivosti slov Bible.
Nic to nemění na otázce proč Kristus a ne někdo jiný. Proč On je tou jedinou cestou, skrze kterou můžeme přijít k Bohu Otci. Proč to nemůže být někdo jiný, nějaký mučedník, nějaký člověk, který dal celý svůj život Bohu, nebo proč nás k němu nemůže přivést nějaká oběť, nebo zasvěcený obřad apod.
Cílem víry a naděje v Krista je věčný život s Bohem v jeho Božím království. Boží království není jako světské království, tam není místo pro hřích, pro špatnost. Tam nebude pláč a soužení, ani nemoc a bolest. To, že to tak nebude, je zajištěno tím, že tam nemůže být nic hříšného. Ani náznak nějakého hříšného jednání, nebo myšlení. Původcem všech zlých věcí v našich životech a ve světě je právě hřích a naše hříšnost. Pokud se jí nezbavíme, nemůžeme tam vejít. Jinak by Boží království přestalo být Božím královstvím, ale bylo by opět pouze světem, ve kterém žijeme nyní.
Hřích přinesl do našich životů nejen zlé věci, ale především smrt. Problém je v tom, že smrt jako taková neřeší můj hřích, který zůstává přilepený k duši. Je to pouze důsledek hříchu. Naše duše pošpiněná hříchem nemůže do Božího království, aniž by do něho nezanesla hříšnost. Jediný způsob jak se zbavit hříchu je smazat ho, odpustit, aby na ni, na duši nezůstal. Žádný člověk nemůže vzít na sebe vinu za jiné. Nese totiž svou, za kterou umírá. Nemůže se proto obětovat a tím smýt viny jiných. Sám si není schopen poradit se svou.
Bůh na to, z lásky k člověku myslel a předem to připravil:
Jan 3:16 „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Minule jsme hovořili o tom, že Ježíš je plně Bohem, tedy v něm Bůh sám přichází na svět, aby se obětoval, jako jediný čistý, bez viny a hříchu, za lidstvo. Aby smazal hřích-vinu z lidské duše. Když se podíváte na různá náboženství, uvidíte, jak všichni ti bůžkové a různé mocnosti a síly touží pouze po tom, aby lidé něco obětovali jim a nejlépe sami sebe.
Bůh sám se však dává za oběť lidem, aby je – své děti mohl přivést zpátky do vztahu s ním, dát jim věčný život v jeho království.
Jan 3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.
Záchrana přichází skrze to, že on – Ježíš, Syn Boží vzal ve smrti na kříži veškerou nepravost na sebe. Jako by soudce, který podle zákona odsoudil obžalovaného, protože neměl jinou možnost, po rozsudku vstal a řekl: „Protože nechci z lásky k němu, aby na něm byl rozsudek vykonán, nechám ten rozsudek vykonat na svém synu-na své krvi“.
Pokud jsem tím obžalovaným, mám tři možnosti. Buď si řeknu to je nesmysl, tomu nevěřím a nepřijmu tu oběť soudce, další možnost je, že uvěřím, ale řeknu si „to přece nejde, to si musím odpykat sám „ a opět nepřijmu to, co soudce udělal.
Tou třetí a nejlepší možností je přijmout tuto oběť soudce a být mu vděčný. Být očištěn, tedy ospravedlněn a přitom, nebýt potrestaný.
Pak se Syn Ježíš Kristus stává naším obhájcem. Který nás obhajuje a ukazuje na to, že ten trest byl vykonaný již dávno na něm. Má to však jeden háček. Musíme si ho jako obhájce vybrat. Žádný jiný obhájce nevezme naše viny na sebe, ani se nenechá za naše prohřešky ukřižovat tak, jak to udělal Ježíš. A vybíráme si ho vírou.
Jan 15:18 Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
Proto je Kristus jedinou cestou k Bohu Otci a do jeho království.
A proto Kristus a ne někdo jiný.