Slyšel jsem vyprávět příběh o obráceném šéfu jedné z mafií v Kyjevě. Když uvěřil byl nejspokojenějším člověkem na světě. Dělal dál šéfa mafie, nechal vybírat výpalné, vlastnil a chodil do veřejných domů… a při tom všem se radoval, že je spasený. Nějak mu zapomněli říct, že toho všeho se musí vzdát. Že se to neslučuje být dál mafiánem a zároveň se radovat, že jsem spasený a jdu do Božího hrálovství. Prostě obojí nejde.
Nebo snad ano? Co myslíte?
Galatským 5: 19-21Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty,
závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.
Hodně jsem psal o ovoci Ducha. Co však ovoce těla? Mnoho křesťanů se mylně domnívá, že se změní, až když se dostanou do Božího království. Někde mezi tím, co zemřou a tím, než budou stát před Pánem. Nejsem si jistý, že to stihneme. Nepíši to jen já, ale i Pavel:
Galatským 6:7-11 Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný. V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout. Tak tedy dokud máme čas, čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří patří do rodiny víry. Pohleďte, jak velkými písmeny jsem vám napsal vlastní rukou!
Ano nemylme se. Pavel v dopise Galatským neoslovuje nevěřící, ale věřící. Nás. Jsou sice mnohá pokušení a trápení, která odejdou s naším tělem a nové tělo nás trápit a pokoušet nebude, ale to, co Pavel popisuje jako ovoce těla, není jen o fyzickém těle, ale o duši. Ta nezemře s naším současným tělem, ale bude stát před Pánem.
Jaká to bude duše? Svárlivá, neodpouštějící, nepřátelská, smrt přející… Taková skutečně nemůže vejít do Božího království. Není napsané, že dostaneme novou duši, ale jen nové tělo. Ducha jsme již dostali, ale necháváme ho v nás pracovat. Podvolujeme se mu?
Nebo jsme jako tem mafián? Uráží tě to?
Pak si prober všechny tvé sourozence v Kristu. Kolik jich prostě „nemusíš“? Kolik ti jich nejde pod nos? S kolika se nechceš setkat? Ale v Božím království se snimi setkáš. Možná si říkáš: ale to budou proměnění. Co když však je to o tobě? Co když ty potřebuješ proměnit? Možná i on, ale především je to o nás samotných. O mně, o tobě. Kde se ta proměna stane? Proměna naší duše.
Kdyby to fungovalo, že se to stane mezi naší smrtí a tím, až staneme před Pánem, pak by nemusela být napsaná minimálně polovina Písma. Mnoho pasáží Nového zákona by bylo vynechaných a my mohli žít jako ten mafián. Žít dál svůj život po svém a těšit se ze spasení.
Ale nemylme se, tak to není.
Židům 12:1 Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi,
Jakubův 1:21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
1 Petrův 1:22 Když jste poslušností pravdy skrze Ducha očistili své duše k bratrské lásce bez přetvářky, vroucně se navzájem milujte z čistého srdce.
Malá rada na konec pro nás všechny: David přikazoval své duši, aby milovala Hospodina. Mnozí to také tak dělají. Můžeme to však přenést i na naše sourozence a dokonce i na naše nepřátele. Naučme se přikakzovat své duši, aby milovala i ty, které nemusí, ve jménu Ježíše.