Přemýšlel jsem o tom, zda pro tygry, kteří se  narodili v kleci, je klec vězením, nebo ji mají za domov. Došel jsem k tomu, že i když nikdy nepoznali volnost pohybu v jejich přirozeném prostředí, určitě někde uvnitř mají stálé nastavení k životu na svobodě, v pralese v Indii, v Africe, nebo v sibiřských lesích. Ať chtějí, nebo ne, jsou to dravci  a velcí lovci. Klec na tom nic nezmění, i když ji mají od narození. Asi nesní o pralese, protože ho nikdy neviděli, ale touhu po svobdě určitě mají. Někteří hodně hluboko uvnitř, protože je schovaná za pohodlím krmení, bezpečí a spánku.  Ale věřím, že je tam.

I lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu, tedy ke svobodě. Svoboda však sebou přináší také odpovědnost. Odpovědnost za svůj život, odpovědnost jak se svobodou zacházím. Mnozí ji zahodí hned potom, co ji od Krista získají.
Skrze hřích jsme jako ti tygři v kleci. A také jsme se narodili do takové klece. Prostě pro porušenost stvoření, která přišla skrze Adama a Evu, se každý z nás rodí do klece. Máme ji za domov. V podstatě ani nevíme, že může být jiný svět, než ten v kleci. Proto nám to připadá normální a říkáme, že jsme svobodní. Jsme svoboní v kleci. Přesto uvnitř stále máme touhu po té Boží svobodě. Hledáme ji všude. I v jiných klecích. Někdy se dostaneme do větší a myslíme si, že ji již máme, ale opět časem narazíme na mříže. Tak jsme v kleci a myslíme si, že to tak má být. Ale někde uvnitř…
Křesťané by měli být těmi, kteří jsou vzorem života ve svobodě.
Škoda jen, že se občas stává, že nedokáží uchopit odpovědnost, kterou sebou svoboda nese: Galatským 5:13  Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým.
Naše svoboda by nás měla přivádět k lásce k druhých. Věšinou narazíme proto, že více vyhrává tělesná – sobecká láska, která nás vrací do otroctví naší klece. Mříže této klece se jmenují JÁ.
Říkáme, že jsme ve jménu Ježíše svobodní, ale bojujeme stále za své sobecké zájmy, za své tělesné zájmy.
Svoboda je především v tom, že nemusím myslet na sebe, ale na to, co je Boží. Pokud mi nejde o sebe, stanu se svobodným sám od sebe, od té nejpevnější klece, ve které se nacházíme.  To je první předpoklad k radosti z Božích nařízeních. Je to počátek toho, že Bůh nám je vepíše nejen do srdce, ale také do našich myslí. Židům 10:16  ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘
Taková svoboda je viditelná, vonící na dálku, chutná druhým a je vzorem.
Přeji nám všem, abychom lidem kolem nás chutnali a voněli touto svobodou.