Několik málo kilometrů za Sencem můžete najít tygří „farmu“. Místo, kde chovají tygry a lvy. Především tygry. Těch je tam tak dvacet, snad i více. Lva jsem viděl jednoho s jednou lvicí, ale možná by se tam ještě někde nějaký našel. Prošli jsme farmou a viděli tato velká a mocná zvířata, jak polehávají, nebo chodí dokola kolem klecí.
Shodli jsme se na tom, že to byla smutná zvířata. Především lev vypadal jako by byl na svém vlastním pohřbu. Nutno dodat, že to jsou krásná zvířata. Nicméně smutná. Stejně smutno bylo i nám.
Tygr i lev potřebují ve volné přírodě obrovský prostor mnoha desítek km čterečních, tady jsou na pár metrech. I když se někteří narodili na farmě a nikdo z nich nezná volnou přírodu, jsou stvořeni pro volnost.

I my jsme určeni ke svobodě, ale všichni do jednoho jsme se narodili jako otroci. Není žádného svobodného. Přestože si všichni mylsíme, že jsme svobodní a svou svobodu poměřujeme tím, kolik si toho můžeme dovolit dělat podle sebe, než tak, jak bychom měli, nebo museli. JInými slovy svovoda je podle nás v tom, že nemusím a především nebudu.
Protože Boží pravidla daná člověku pro život říkají jak máme žít, abychom se měli dobře, náš pohled na svobodu nás vlastně vede do vzpoury proti těmto pravidlům – nemusím a nebudu se jimi řídit, jsem přece svobodný.
Přitom Kristus říká: (Lukáš 4:18)  ‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.‘
A  na jiných místech můžeme číst:
(Jan 8:36)  Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.
A dále: „Synové jsou tedy svobodni.“ (Matouš 17:26b)
O jaké svobodě se tady mluví?
A jakou máme o ni představu my?
Většinou dostanu na tuto otázku typicky křesťanskou odpověď:
„No přece svobodu od hříchu! Proč se tak hloupě ptáš!“
Ano tím, že jsem uvěřil jsem byl oddělelný pro Krista, tedy oddělený z moci hříchu pod moc Kristovu. Má otázka však zní jaká je to svoboda, jak se projevuje, jak vzniká prakticky v mém životě. Tím, že odpovím, že je to svoboda od hříchu, pak se sám označuji za nesvobodného, protože stále hřeším.
Tak jak to je? Křesťané mají zkreslenou představu o svobodě v tom, že najednou přijde kouzelný dotek z nebe na moji havu (jak mi to připomíná pohádky o vílách, které mají kouzelný proutek a dotýkají se jím lidí a ti se mění – například v žábu apod.) a najednou budeme svobodní od všeho, prostě se změníme.
Svoboda nepřichází lusknutím prstů, ale změnou myšlení. Změnou myšlení se začínáme připodobňovat Kristu.
(Římanům 12:2) A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
Svoboda je v tom, že se můžeme svobodně rozhodnout, pro to, že budeme žít podle Božích pravidel. Že je nebudeme muset dodržovat ze strachu z pekla a trestu, ale protože sami chceme. Stanou se pro nás radostí. Budeme je žít, bez toho, abychom z nich měli strach, naopak budeme je vyhledávat protože jak říká David v 119 žalmu: (16) „Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo.“

Jako řidič mám různá období. Nemusím se učit pravidlům, znám je. Když řídím, nepřemýšlím nad pravidly, prostě je mám v sobě. Přesto se mi stává, že je začnu porušovat. Někdy je to rychlost, někdy projedu zákazem, jen abych si to zkrátil, protože vím, že tam nikdy nikdo nejezdí a nemůže se mi nic stát, parkuji, kde se nemá, protože nemám čas hledat místo apod. Asi to většina řidičů zná. Pak přijde sprchva ve formě pokuty a já se probudím a začnu jezdit podle předpisů. V poslední době se o to snažím, co nejvce. Proč? Protože jsem zjistil, že když dodržuji předepsanou rychlost, tak nemohu havarovat (aspoň ne z vastní viny). Rychlost je předepsaná tak, aby byla pro nne naprosto bezpečná. Pak mohu jet v naprosté pohodě. Když zaparkuji tam, kde mohu, nemusím si ničit nervy pomyšlením na to, že mi odtahují auto.
Dokonce, i když dojde k nějaké nepředvídané situaci, když dodržuji rychlost, jsem ji spíše schopen za jízdy vyřešit, nebo se ji vyhnout.
Začínám mít radost z dodržování předpisů. To je změna myšlení „českého řidiče“. Nereptám na pravidla, ale raduji se z nich. Tak jako David z Božích ustanovení.

To je svoboda. Pokud se raduji ze silničních předpisů a rozhodl jsem se svobodě, že je budu dodržovat, to je skutečná svoboda.

Bůh nám zaslíbil:
(Ezechiel 37:14)  Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
(Ezechiel 36:27)  Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.

Máme někoho, kdo nás dokáže posílit, kdo dokáže ukázat jak dobré jsou Boží věci, Boží slovo pro nás život, někoho, kdo dokáže proměňovat naše myšlení a priority. Jen mu musíme naslouchat, dovolit mu, aby k nám mluvil skrze našeho vnitřního člověka, aby mohl začít na nás pracovat. Není nikde vysokov v nebesích, ale u nás a v nás.
Nová smlouva praví:
Efezským 3:14-21  Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem našeho Pána Ježíše Krista, po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce, a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen.
Koho Kristus osvobodil, ten je skutečně svobodný, ale často to musí projít i přes naše myšlení, abychom to mohli uvidět i v našich životech, aby se to v nich začalo uskutečnovat.