Pravděpodobně všichni známe příběh, kdy Mojžíš vyvedl Izraelity z Egypta. Dostali se z otroctví do svobody. Prožívám často, jak i dnes Kristus vyvádí lidi z otroctví. Dává a často  nabízí úplně nový život. Svobodný od  minulosti. Přesto se křesťané stále vrací ke starým věce. Je to z  několika důvodů. Lidé totiž záhy zjistí, že svoboda není v tom, že si budu dělat věci, které chci, že neni v tom, že mi nikdo nebude diktovat, co mám dělat a co ne. Svobda spočívá v tom, že poslechnu Boží slovo, protože chci. Svobodně se pro něj rozhodnu. Pokud toto nezjistím, stále budu tápat a cítit se nesvobodný, protože svět je plný věcí, které stejně dělat musím. Stejně jako musím stále dýchat.

To, co nás vrací zpět je strach z nových a neznámých věcí. Strach není z Boha, je to duchovní mocnost, která svazuje lidi. Začne tím, že ti opakuje: “ a nebylo to dříve lepší, to jsi věděl, co tě čeká, měl jsi kde spát, co jíst…. Přesně tak mluvil k Izraelitům na poušti. Měli jste jistotu aspoň v tom, že budete mít cibuli a česnek. Ale tady na poušti? Mnozí se zaleknou a začnou se vracet k jistotám. Zpět do otroctví, ale k jistotám. Dnes je to výplata, byt, rodiče, zamětnáni… Často se pak vracíme ne přímo na stejné místo,ale do podobných věcí. Říkáme, vždyť já žiji jinak, ale přesto se mi nedaří. Stále si připadám jako otrok. To proto,že vlastně jsem se nechal zahnat strachem zpět, on to však zamaskoval jen jinou barvou..

Kam se stále vracíš ty? Z čeho máš strah?

Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.

Žalmy 55:23 B21