Když jsem minule opět psal o jazycích, možná si můžeš myslet, že je to pro mne něco velmi důležitého. Ano je. Samožřejmě, že ne jenom toto, ale i spory o jiné verše z Písma. Proč? Protože podobné spory rozdělují cirkev. Pokud nedojde v tomto k vzájemnému pochopení, není možná jednota církve.
Velmi zjednodušeně. Jedni tvrdí: Oni nejsou znovuzrozeni, protože nemluví jazyky, protože … . Nejsou to tedy křesťané a tedy naši bratři – tak to zní těm, kteří musí naslouchat tomuto obvinění.
Protože sami však mají osobní svědectví o svém znovuzrození a setkání s Kristem, ví, že to není pravda. Proto se na druhou stranu dívají jako na nástroj od ďábla, který je má obviňovat a vzít jim víru. Tak se pak začnou dívat i na duchovní dary a především na ty dary, které druhá strana používá jako důkaz proti nim.
Přestože se již o tom nahlas moc nemluví, uvnitř to je. Na obou stranách. Sem tam se to dostane na povrch. Bylo dokonce období, kdy místo zvěstování evangelia nevěřícím, se snažila jedna, nebo druhá strana zvěstovat evangelium nevzájem v domění, že ani jedni nejsou spasení (protože nemluví jazyky/protože mluví jazyky, protože …) Jako by vůvec nešlo o víru a poslušnost Kristu. Někde i toto stále přetrvává.
Nejedená se pouze o mluvení v jazycích, ale i o další věci a verše.. Jak často slyším negativní řeči vůči katolické církvi, ale my evangelikální, letniční, charismatické máme tak velké problémy sami se sebou a navzájem.
Svět se na nás dívá. Pozoruje, jak se navzájem hodnotíme, někdy se tomu směje, jindy se pohoršuje, ale v obou případech to pak snižuje autoritu církve a předevší věrohodnost evangelia, které kážeme.
Je to na nás samotných, jestli budeme k sobě navzájem přistupovat v zájemné ušlechtilosti a hledat věci společné.
Je to na mně a na tobě.
A možná potřebujeme více věřit Bohu a důvěřovat mu, než doktrínám.
Vždyť pokud každý sbor má své pevné a neměnné zásady (doktriny), které jsou odlišné od neměnných zásad jiných sborů, jak se chceme domluvit a najít jednotu?

Díky, že Kristus to ví: „Pokud v nějakém ohledu smýšlíme jinak, Bůh nám zjeví i to“ (podle Filipským 3)