Včera jsem si znovu uvědomil, jak moc dokáže rozdělit cirkev stání na jednom tvrzení z Písma. Dotkli jsme se při rozhovoru v rádiu duchovních jazyků. A to s člověkem  s kterým mám v mnoha věcech jednotu, s kterým prožíváme téměř stejné věci a kterého si vážím jako člověka a přítele.
A to při tvrzení, že vlastně důkazem křtu Duchem svatým je přijetí daru jazyků. Ono to jde totiž dál. Pokud nejsi pokřtěn Duchem svatým, nejsi znovuzrozený a pokud nejsi znovuzrozený, nejsi spasený. V tom je ten celý problém. A tento myšlenkový pochod mne děsí. Proč? Protože  by pak spasení záviselo ne na víře, ale na tom, zda mám nějaký duchovní dar. Tedy konkrétně mluvení jazyky. Nemluvíš jazyky , nemůžeš být spasen, bez ohledu jak moc věříš v Krista a jak moc jsi ho přijal jako osobního spasitele.
Důkazem, nebo projevem, který dokazuje Boží přítomnost, tedy přítomnost Ducha svatého v nás by mělo být spíše růst jeho ovoce v našich životech, proměna našeho charakteru do podoby Ježíše Krista. Ne to, že jsem dostal od něho nějaký dar.
Na druhou stranu také chápu, že pokud mohu ukázat nějaý dar, který jsem dostal, dokazuji tím, že znám dárce a mohu dokázat, že jsem se s ním setkal.
Je tu jedno nebezpečí.
Uvedu příklad. Přijde na návštěvu velmi bohatý přítel. Bohatý nejen finančně, ale také morálně.  Tento přítel mi přinese dar.
Dar je dar a je můj a mohu ho používat. Chodím s tímto darem po naší ulici a ukazuji, jak bohatého mám přítele, který mi dal takový dar. Jak mne miluje, když mi toto dal. Ukazuji ho když někam přijdu, i když přijde někdo ke mně na návštěvu. A také ho použiji, když někdo potřebuje pomoc.
Tento bohatý přítel však přijde i k mému sousedu. Soudes ho pozve dál a je mu s ním tak dobře, že ho požádá, aby s ním zůstal. Nepřemýšlí příliš o jeho bohatství, ale chce se mu podobat.
Tak bohatý přítel zůstane u něho a společné soužití přinese sjednocení. Soused se bohatému příteli začíná více a více podobat a bohatý přítel zase ze svého bohatsví nežištně dává vše, co domácnost a život souseda potřebuje
Pak se sousedé potkají. Jeden ukazuje a předvádí dar, který dostal, druhý sice nic nepředvádí ale jeho charakter je jiný, i když při krátkém setkání to není vidět. Ten, který ukazuje dar, obviňuje toho bez daru z toho, že nezná dárce a nidy ho neviděl. Dokazuje to tím, že by musel jinak mít nějaký dar jako on. A ten soused neukazuje. Soused je tím zraněný, ale protože se více a více podobá Kristu, mlčí. Nebrání se. Nechává to na Bohu. Ale protože je po každém setkání zraněný, nevyhledává svého souseda a raději s ním nemluví. Také se nesnaží získat takové viditelné dary, protože zažívá jak skrze ně je zraňován.  O co více mlčí, o to ten druhý více útočí.
Jak by bylo dobré, kdyby oba mohli sloužit společně, kdyby si v úctě jeden k druhému věci vysvětlovali a především si navzájem věřili, když jeden znich říká, že miluje Krista, věří v něj, zná ho a má s ním vztah, i když zrovna se neprojevuje žádný dar. Obráceně pak věřili těm, kteří skrze ty dary slouží, že to jsou opravdu dary od Boha a mají úlohu zjevit Boží nadpřirozenou moc a lásku, jeho pomoc lidem skrze moc Ducha svatého v nich samotných.

Není mnoho veršů, které mluví o duchovní darem  a ještě méně těch, které mluví o jazycích. Někdy jsou jako důkaz toho, že se naplnění Duchem svatým musí projevit jazyky dvě nebo tři události v Písmu. V Markovi na konci evangelia se píše: Marek 16:17 Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“
Pokud bych to chtěl použít vůči jazykům, musím to použít i vůči uzdravování, ohrany před jedy (hady). Podud tedy by jsi vypil jed a umřeš, nebyl by jsi plný Ducha svatého a nebyl jsi znovuzrozený. Podobně pokud nevymítáš démony, nebo po tvých modlitbách není někdo uzdravený. Pokud bychom to vztáhli na všechno, pak by asi u nás pořádně prořídly počty znovuzrozerných. Pokud bych k tomu přidal učení o prosperitě (budou se mít dobře), pak by znovuzrozených bylo jen pár.
Nelze na druhou stranu popřít, že v mnoha případech se přijetí moci z výsoti projevuje  tím, že dříve nebo později se začne věřící v jiných jazycích modlit. Není to však podmínkou.
Pavel píše: 1. Kor. 12: 29-31  Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci? Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají? Vy však usilujte o větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu.

Pak dodává, že máme usilovat o vetší dar milosti a pokračuje o lásce, o Boží lásce, o jeho charakteru. (13. kapitola)

A ještě k tomu spasení. Není to duchovní jazyk, který dokazuje moje spasení, ale : (8.kapitola Římanůn) Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.

Také jsem nikde nečetl, že pokud nebudu používat dary Ducha, nevejdu do Království.  Ale pokud na místo ovoce Ducha, poroste ovoce tělesnoti (sobeckosti), pak se do něj nedostanu. (Galatským 5:19-21-26)