Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. (Marek 4. kapitola B21)
Když jsem psal o kopii a originále, vzpomněl jsem si na tyto verše. Můžeme kopírovat a kopírovat, ale nakonec vyjde najevo, kdo skutečně jsme.
Teď však bych se zaměřil na myšlenku, že skutečně nemůžeme nic dokonale skrýt. Vše bude jednou odhalené.
Někdy se o někom říká, že si své tajemství vzal sebou do hrobu.
Možná se to tajemství jeho života na zemi nikdo nedoví, ale jednou přijde den, kdy bude řečeno na plno.
Jak často tajíme svůj život. Své hříchy, o kterých nikdo neví, své myšlenky, které jsou v rozporu s tím, co mluvíme, jak často si nalháváme, že se nic neděje, že to není naše vina, ale pravda je opakem. Jak často využívíme toho, že lžeme, protože nám nikdo nemůže dokázat, co je ve skutečnosti v našem srdci.
Nejde jen o nás, ale i o to, jak se díváme na druhé, i když o tom nemluvíme. To vše si možná vezmeme sebou do hrobu, protože bychom se styděli, hambou bychom se propadli, nebo bychom ublížili mnoha lidem kolem nás, kdybychom  to vše na sebe odhalili.
Vezme si to opravdu do hrobu? Bude to navždy pohřbeno?
„Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí.“ (1.Korintsým, 4.kapitola CSP)
Jednou však vše, co jsme tajili půjde na světlo. Jednou, až budeme stát před naším Otcem. A nebude to někde v komůrce, mezi čtyřma očima, ale přede všemi budou čteny naše skutky, ale i odhalený stav srdcí a našeho myšlení. Dnes si můžeš namlouvat všechno mmožné, hrát si na cokoli před druhými, ale jednou vše vyjde najevo.
Není lepší si to vyřídit hned teď tady na zemi, než to pak slyšet přede všemi? Stačí jít za Ježíšem a být upřimný a pak i k lidem kolem.
Je něco, co náš život dělá bezpečným.  Žít tak, abychom z toho  našeho života nemuseli nic tajit.