Občas, tak jednou za půl roku se nechám unést a začtu se do nějakého článku na internetu i s jeho komentáři. Pak mám opět na několik měsíců pokoj, než vyprchá mé znechucení z komentářů.
Doufám, že je to menšina národu. Většina komentářů je jen hloupý a zmanipulovaný pohled. Pokud někdo přijde s logickými, pádnými argumenty, sesype se na něj snůška sprostoty. Zvláště od těch, kterým tyto argumenty chybí.
To, co mne zaujalo dnes, je však postoj těch, kteří takové diskuze vyvolávají. Autoři článků, nebo přesněji ti, kteří diskuzi na svých stránkách umožňují, mají určitě velmi dobré zkušenosti s tím, jaké příspěvky přijdou. Přesto jim to nevadí, spíše to vypadá naopak, že mají z toho radost.
Pro ty, kteří příliš spoléhají na média, chci upozornit na jednu skutečnost. Přestože  různá média se snaží nás přesvědčit, že právě ona přináší nejpravdivější obraz světa, jsou všechna placena ne za pravdu, ale za pocity, které v lidech vzbuzují. Pocity na zakázku těch, kteří je vlastní, nebo ovládají. Je to jako s reklamou v nich. Nerozpakují se v nich dávat každých patnác minut klidně i lživou reklamu o nějakém výrobku, protože z ní mají peníze. Podobně je to i s informaci a především s komentováním těchto informací, ale také s celkovým programem médií. Podle hesla: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej.“
Pokud budu mít vliv na média,pak není problém lidi krok za krokem přesvědčit, že jed je lékem, že sobectví je jediné, co člověka dokáže přenést přes dnešní dobu, že manželství je zbytečné a homosexuální vztahy, včetně legalizovaných svazků a jimi adoptovaných dětí nejsou nemorální, že jsou něco normálního, co není proti přírodě a Bohu, že lež je pravda a pravda lží.
A ti, kteří ten vliv mají, to také dělají. Všimli jste si, že zprávy nejsou jen podáním informace, ale vždy je v nich pohled média.
Pokud jsou média proti Izraeli, pak všechny zprávy musí vyznít tak, aby viníkem byl Izrael. Komentátoři a moderátoři se musí podřídit. Podobně je to s pohledem na jiné věci. V podstatě se jedná o velmi šikovnou a často ani nezastřenou manipulaci.

Myslím, že o něčem podobném jsem již v posledním roce – dvou psal. Nyní mi přišla myšlenka, že i my jsme vlastníky médií. Nejen vlastníky, ale tím, kdo má na ně největší vliv. A jsou to  jedny z nejvíce nás ovlivňujících médií, které znám. Je to naše srdce a mysl. I my se snažíme mluvit a mluvit, ovlivňovat a ovlivňovat lidi, Chcem v nich vzbudit pocity a myšlení podle našich představ. Hlavně, když se to dotýká našeho hříchu.
Když mluvíme o našem hříchu, chceme někdy vyvolat dojem, že vlastně to ne my, ale ti druzí za to mohou. Že to zase není takový chřích, že se vlastně nic neděje apod. Naše mysl je v tom velmi vynalézavá a často se jí podaří ovlivnit ty, kterým o tom našimi ústy hovoří.  Dokonce i nás samotné.
Je však někdo, kdo se jí nedá zmást. Ježíš. Vidí do nás. Duch svatý má moc nejen do nás vidět, ale také z našeho lživého média udělat pravdomluvné s otevřenýma očima, které uvidí skutečnou pravdu o nás samotných.
O médiích se píše, že je to sedmá velmoc.
O Ježíš však, že je Král králů a Pán pánů, že je mu daná veškerá moc na zemi i na nebi. On je více než moc všech médií na světě, i těch našich dvou osobních. Jen mu ty dvě své – mysl a srdce – musíš svěřit do péče. Pak budeš žít a mluvit v pravdě.