Seděl jsem, pozoroval a poslouchal kolegy. Jak oni vnímají Boha, jeho přítomnost, velikost, osobní přijetí. Každý trochu jinak, no někdo hodně jinak, ale na všech bylo znát, že ho milují a mají s ním vztah. Měl jsem radost a pokoj.

Stává se, že když někdo vnímá Boží přítomnost a samotného Boha jinak než my, nevěříme mu, že s ním má osobní vztah. Když někdo svou víru vyjadřuje jiným způsobem než my, zvláště, když nás tento způsob pohoršuje, nevěříme mu, že je veden Duchem svatým. Pokud rozhoduje a vede jinak, než jsme zvyklí ze společenství, ve kterém jsme vyrostli, pochybujeme o tom, že hledá Boží vůli, modlí se za svá rozhodnutí a už vůbec ne, že Boží vůli nachází.
Nemusí to být jen jiné vnímání Boha, stačí, že vztah s Bohem začne vyjadřovat slovy a obraty, kterým nerozumíme, přestože prožívá stejné věci jako my.

Lidské srdce je velmi lstivé. Tak lstivé, že dokáže oklamat nás samotné. Ve „své“ spravedlnosti dokáže soudit druhé a přitom vypadat spravedlivě. Ve svém „oprávněném“ pohoršení druhé snižovat, aby vyšlo najevo, jak ono samo je lepší. Závidět
hledáním chyb a nedostatků, aby si jiní uvědomili, jak moc mu ubližují. Lidské srdce je nebezpečné. Pokud není pod stálou kontrolou a není cíleně směřované k Bohu, ke Kristu, jeho sobectví a pýcha se dokáže důmyslně skrýt za teologii, nedostatek duchovního poznání jiných. To vše pak dokáže přesvědčivě dokazovat nám osobně i na verších z Písma, dokud mu sami neuvěříme.
Pak se z našich bratří a sester stanou úhlavní nepřátelé a dokonce  je považujeme za nástroje toho zlého. Pokud neprohlédneme lest našeho srdce, pak nás dovede až ke vzpouře proti Bohu. (Bože, jak jsi to mohl dopustit, aby tito…)
Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází. (přísloví 4.kapitola)
Potřebujeme neustále střežit naše srdce a mysl a usměrňovat ji na Pána. Vždyť Bůh nás neposílá kázat rozdělení, ale smíření se s Bohem. Bůh touží po smíření s člověkem, tak proč my bychom měli toužit po rozdělení se svými bratry a sestrami.
Pokud začneme volat Bože, dělej s nimi něco, začne Bůh vlastně něco dělat s námi, protože potřebujeme jiné nastavení srdce. Jiným směrem. Ne na lidi kolem, ale na něho samotného.

Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? (Jeremiáš 17. kapitola)
Potřebujeme nové srdce. Naše staré je nevyléčitelné. Ne vždy se to stane hned po našem vydání se Kristu. Právě proto, že naše srdce je lstivé a dokáže se přetvařovat.
Dovol Bohu, aby ti ukázal, jak na tom jsi se svým srdcem. Nenech se oklamat emocemi, ale podívej se reálně (duchovníma – Božíma očima) na své srdce. Možná přijdeš na to, že jsi Bohu dal vše, kromě svého srdce. Možná se dobře „schovalo“, když ses Bohu odevzdával. Pokud to tak je dovol mu ti dát nové.

Dám vám nové srdce a do nitra vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. (Ezechiel 36.kapitola)