Určitě jsme všichni aspoň jednou viděli ve filmu most přes hluboké údolí s dravou řekou na dně. Most byl spletený z lián a vypadal, jakoby nikoho nemohl udržet. Ve větru se houpal z jedné strany na druhou a když po něm běžel hrdina filmu, rozvlnil se jak vlny v moři. Všude kolem je divoká krajina a nepřátelé za jeho zády.
Určitě se vám nějaký film teď vybavil. I to je most a musel ho někdo postavit. Tedy spíše splést. Dnes však nechci psát o mostu, ale o nás, kteří jsme před takový most postaveni.

Jako děti jsme si při hře pradstavovaly různé věci. Na zem jsme namalovaly silnice, které vedly lesem, pak strmě stoupaly na nějakou horu, pak zase dolů. Na cestu jsme namalovaly modré vlnovky, které představovaly řeku a přes ní jsme namalovaly most a pak opět cestu.
Ti z nás, kteří jsme viděli nějaký dobrodružný film, jsme si představovali například podobný most z lián. Pak jsme se vypravili po namalované cestě. Někdo pěšky, jiný si představoval, že jede autem, další na koni apod. Byla to hra, ale v té chvíli jsme tomu věřili, protože nás naše dětská fantazie v táhla do hry.

Sedíme v neděli na shromáždění, slyšíme svědectví z Číny, Tanzánie, Indie, z romských osad a naše fantazie jede na plno. Toužíme prožívat to, co slyšíme jako svědectví.
Slyšíme mnoho kázání a vyučování. V hlavě to máme všechno pěkně srovnané – namalované. Cestu, horu, řeku, most … dokonce víme jak číst v mapě a rozumět jí (Písmu), víme jak naslouchat průvodci (Duchu svatému).
Ano máme to. Ale v hlavě. Tak jako děti. Je to vše krásně živé, ale jen je to podobné dětské hře, která se odvíjí skrze křídy na asvaltu.
Realita je postavit se před ten houpající se most z lián nad hlubokým údolím s dravou řekou. Stojíš tam a přemýšlíš, jestli tě unese, jestli nespadneš dolů. Snažíš se přemoci strach a obavy. Všechno víš o Boží ochraně, o Božím vedení, o jeho lásce, o moci Ducha svatého, ale přesto stojíš, protože toto není již hra, ale realita.
Potřebujeme začít žít v realitě, abychom vše to, co jsme z kázání a vyučování pochytili, mohli začít žít a prožívat. Abychom se stávali tím prorostlí a nenosili to pouze v hlavě jako skvělé informace a učení. Ten náš most z lián nemusí být v indickém pralese, ale může to být služba v dětské besídce, vedení skupinky, praktická pomoc lidem, založení nového sboru, rozhodnutí, že nebudeme soudit, nebo se sami obhajovat, stěžovat apod. Každý máme před sebou svůj liánový most.
Teprve až na něho vstoupíme, se naše taorie začne mněnit ve skutečnost, v realitu a tím i naše životy se začnou reálně měnit do podoby Krista. Do té doby jsme pouze v rovině hry a teorie.
Jaký je ten tvůj most?
Neboj se na něj vkročit a začít tak na sobě naplňovat Boží zaslíbení.

1 Korintským 15:57  Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.