Genesis 1:6_19
I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. A byl večer a bylo ráno, den třetí.
I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.
Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

Tři, čtyři roky po mém obrácení jsme se s několika bratry přeli o stvoření světa. Zda ho Bůh stvořil za šest dní – skutečných dní, nebo za šest tisíc let, ale také byl mezi námi zastánce miliónu let, nebo aspoň statisíců let vývoje.
Po letech to pro mne není důležité. Spíše ve stvoření hledám Boží odkaz pro mne.
Minule jsme skončili u prvního dne. V CSP je dokonce napsané jeden den, místo první den. Tak mi to spíše připomíná „start“, nebo počátek apod. Také jsme zjistili, že světlo nebylo takové, jako máme dnes tady na zemi. Nebyly ještě slunce, měsíc ani hvězdy. Přesto Bůh stvořil dříve rostliny. Něměly slunce, aby je zahřívalo. Stačilo jim světlo Boží. Teprve čtvrtý den Bůh stvořil slunce, měsíc, hvězdy a celý vesmír – nebeskou klembu. Proč? Aby svítila na zem a aby ovládala den a noc a aby byla na znamení, k určování časů, dnů a let. Ve skutečnosti teprve tady můžeme mluvit o pozemském dni, o pozemském čase, světle a tmě. Jaká byla zima a jaké bylo světlo do té doby? Takové jaké bude v novém Jeruzalémě a Božím království. O něm víme, že z něho bude vytékat řeka a kolem ní budou stromy, které ponesou ovoce. (A nebude tam ani slunce, ani měsíc)
Dnes víme, že pokud by nesvítilo slunce, pak bude na zemi obrovská zima, která je i v kosmu. Asi bychom všichni hned umrzli.
Ale duchovní oblast neprožívá zimu a teplo. Cherubům nezamrznou křídla, když je na zemi -30, ani démoni nepotřebují kožich. Oni se ani nepotí, když je 40 ve stínu. Pro duchovní svět je světlem přítomnost Boží a jeho nepřítomnost pro tmu. Teplo a zima pro něj nehrají roli.
Mojžíš, když psal tyto řádky, nic nevěděl (asi) o zemské přitažlivosti, o přitažlivosti měsíce, slunce, o působení kosmických těles na sebe. Ale věděl, že Bůh jim dal moc ovládat den a noc.

Přemýšlel jsem proč Bůh prvně stvořil rostliny a ne slunce, které by je zahřívalo. Dlouho jsem na nic nepřišel. Dokonce jsem si říkal, jestli to při sepisování neprohodili.  Až mi to asi došlo. Je to svědectvím pro nás, že i kdyby nic nebylo a nic pozemské nefungovalo, stačí Boží přítomnost, aby věci mohli růst, aby bylo světlo. Říká mi tím neboj se, já dávám život a vzrůst. Já jsem světlem, které dává a udržuje život. Je to zde stejné jako s životem věřícího. Žije sice v pozemském těle, které je smrtelné, ale také má život věčný, spasení. Je to stejné jako to, že spolu s Kristem jsme usazeni na nebeském trůnu (Efezským 2.) a přitom žijeme tady na zemi. Prolíná se duchovní s pozemským. Tak je to ovšem v celém Písmu.

Rostliny stvořené před sluncem mají i další účinek. Rozbíjí jakoukoli teorii „křesťanského“ učení o evoluci. Prostě to tom nejde vecpat.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.