Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy. Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den.
Tolikrát jsem četl těchto pět prvních veršů. Mnohokrát jsem je použil v kázání a slyšel v kázání jiných. Přesto jsou stále plné Božího tajemství. Pojďme se podívat a možná trochu poodhalit to,co je zde napsané.
Na počátku Bůh stvořil nebe. O několik veršů dál (8.) se dočteme, že další den Bůh stvořil rozdělením vod nebesa. Tedy logicky v prvním verši jde o jiné nebe, než, které známe z pohledu nad naše hlavy. Také čteme, že na počátku stvořil zemi. Domnívám se, že tady vidíme počátek stvoření věcí duchovních (nebeských) a pozemských, tělesných. Dále čteme, že zde je nějaká hlubina (propast) a vody. To vše před prvním dnem. Hlubina, nebo propast je v Písmu ve většině případech spojena se smrtí, uvrhnutím člověka (duše) do propasti. Do místa smrti. Také se dovídáme, že tam není Duch Boží. Ten je nad vodami. Nad místem – zemí, kde Bůh chce začít tvořit život a někoho, pro kterého se to vše snaží dělat – člověka.
Vše se děje před prvním dnem. Ještě nebylo stvořeno světlo a tudíž nenastal den a noc. Teprve poté Bůh tvoří světlo. Temnotu nemusel tvořit, ta byla nad propastí. Jen oddělil světlo od tmy.
Toto světlo není závislé na slunci a hvězdách, které ještě nebyly. Je to světlo z Boha, je to světlo jeho slova. Poprvé tady čteme: I řekl Bůh: „Budiž světlo!“
Pokud hlubina není jen fyzickou hlubinou, propastí a má jiný význam, pak musíme předpokládat i jiný význam u světla a tmy.
(Jan 1:1-5, Římanům 13:12, Zjevení 22:5 ….)
V prvním dnu se světlem přichází světlo světa, ale také temnota spojená s pádem Satana na stvořenou zem.
Možná to vnímáš jinak, ale vždy se celým Písmem prolínají věci nebe a věci pozemské. Věci duchovní a věci světa. Tak, je tomu podle mne i tady na začátku.
Tyto první verše Písma mi ukazují na poslední verše Písma, na Zjevení: Na věčný život ve světle Božího dne-nekonečného dne, kde Ježíš setře každou slzu a trápení již nebude, nebo ve tmě bez Boha – hlubině (propasti), věčné noci, kde bude skřípění zubů a pláč.
Duchovní věci se prokazují fyzicky. Proto věřím, že skutečně bylo světlo nebe a byla tma hlubiny.
Ale je to mé zamyšlení nad prvními pěti verši Písma.