Občas křesťany slyším hovořit o tom, kam je Ježíš posílá, k jaké skupině lidí, k jakému národu, ale také i k vlastní rodině. Hovoří o tom, jako o svém poslání. Pak se snaží k této skupině dostat. Přirozeně, protože tam jsou poslaní. Přiletí někdy jako vítr, někdo ja uragán a občas někdo jako lehký vánek. Vše je úžasné. Po třech měsících (nebo půl roce) začnou vidět vady. Vady na té skupině, vady na způsobu služby, vady na lidech, s kterými slouží. Přijdou na to, že nepočítali s tím, v jaké prostředí budou sloužit, ať je to okultismus a prokletí, kultura, kterou nejsou schopni pochopit a tolerovat, špína, nemoce, nepřátelství, nepochopení, odpor k evangeliu, nebo jen obyčejný nezájem.
Pak se ze služby stane otročina. Lidská otročina, která ničí toho člověka a ničí také samotné poslání v této skupině lidí.
Po několik týtdnů jsem tady vydával vyučování o ovoci Ducha, jehož výsledkem je, že věřící, všude kam jde , přináší se sebou pokoj, radost a lásku. To proto, že nechal v sobě skrze Ducha svatého vyrůst sebeovládání, mírnost, věrnost, dobrotu, laskavost, trpělivost. To všechno obsahuje pokoj, radost a láska.
Každý, kdo začíná sloužit, každý kdo vychází na misii se setká s touto situací. Někteří ji překonají, jiní odchází. Ti, kteří odchází se pak většinou stáhnou a nechtějí již dál sloužit. Možná se pokusí znovu o službu, ale opakuje se to stejně. Musí se to opakovat, až do doby, kdy přejdeme přes toto období, ve kterém vidíme jen zlé věci a vady.
O co jde. Je to jednoduché. Pokud máš skutečně lásku k lidem, ke kterým jsi poslaný, pak tato láska tě převede přes všechny ty vady, které ti brání sloužit, které ti nevoní a které jsou vadami protože to nejde podle tvých představ a tužeb. Jednoduše, jde ti o tu skupinu, etnikum, rodinu tak moc, že jsi ochoten vše ostatní obětovat proto, aby oni došli do Božího království, aby došlo ke změně.
Prostě si řekneš: “ Kašlu na tyto okolnosti. Dúležití jsou pro mne lidé (národ, děti, senioři, studenti, rodina,…..), všechno ostatní je nepodstatné. To odkládám. Proto neodejdu a budu pokračovat. Proto se knim vrátím a už nebudu od nich utíkat ….
Tady se pozná jak dalece v tobě vyrostlo ovoce Ducha. Je-li láska v tobě, nebo jen si ji užíváš nad sebou, sám pro sebe.
Je-li v tobě, pak nemáš problém ji přinášet kamkoli, kam tě Pán pošle. Chceš-li jen, aby tě Bůh zahrnoval láskou, pak ve službě nemůžeš obstát a musíš se vrátit k Duchu svatému, aby v tobě začal budovat jeho ovoce. To něco stojí. To stojí oběti.
Je to stálý proces. Můžeš si myslet, že jsi to vybojoval, že máš již „celou“ lásku v sobě, ale záhy zjistíš, že ještě stále něco chybí a musíš znova…
Tak rosteme do lásky Kristovy, do jeho plnosti v nás.