2 Korintským 7:5  Vždyť když jsme přišli do Makedonie, nezakusili jsme žádnou tělesnou úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy.

Setkávám se občas s věřícími, kteří jiné odsoudí proto, že jsou nemocní, nebo unavení, nebo jsou v soužení. Ten soud je v tom, že o nich hovoří jako o křesťanech, kteří nemají dost velkou víru na to, aby byli zdraví, stále plní síly a stále stáli ve viditelných vítězstvích beze strachu. Myslím, že neví o čem hovoří.
Nedávno jsem se s tím opět setkal, když bratr, který nikdy nebyl nemocný takto soudil jiného, který bojoval dlouhodobě s nemocí.
Přemýšlel jsem o tom, kdo má vlastně více víry. Jestli ten, který nebyl nikdy nemocný a milost, kterou od Boha v této oblasti má, zaměnil za svou víru, jako by to byla jeho zásluha, že je stále zdravý, nebo ten, kdo přestože bojuje s nemocí, stále zůstává věrný Kristu, slouží mu, i když není uzdravený.
Lehce se nám mluví o víře v uzdravení, když jsme zdraví. Víra se prokazuje až v akci, tedy až jsi nemocný. Proto nikoho nesuďme, ale modlleme se za něj a za jeho uzdravení.

Každý z nás je v těle a prožívá tělesné věci. Neznám nikoho tak duchovního, aby toto neprožíval. Pokud to o sobě někdo říká, pak je to jen fráze člověka, který si s duchovními věcmi jen hraje.
I apoštolové prožívali věci tělesně a byli sužování, měli strachy a obavy. (Možná ne o sebe, ale měli.)
Důležité je, že v i v těchto situacích věřili a šli dál ve víře, že Kristus je s nimi a vede je. Že je dovede k vítězství. Byl to Duch Boží, který je posiloval a pozvedal a dával sílu těmito tělsenými boji a útlaky projít.
Je to stejné jako s nemocí. Včem je více víry? Když prohlašuješ že máš víru do situací, ale zatím jsi jimi neprošel a nešel jsi údolím, nebo když jsi na dně v údolí, ale zůstáváš věrný a důvěřuješ Kristu, i když nevidíš nebe nad sebou?

Pavlův verš mne dnes povzbudil více, než verše, které mluví o zázracích a uzdravení, které Duch svatý skrze Pavla dělal.
I on prožíval tělesné věci a neznamená to, že nechodil Duchem, nebo měl malou víru.

Chci tě povzbudit. Tvá víra není měřená ani tak zázraky a uzdraveními (i když to je skvělé a má to být), ale tím, jak důvěřuješ Bohu právě ve chvílích, kdy nemáš sílu a možná ani nejsi schopný se modlit, ale nevzdáváš to, důvěřuješ. Nejen měřena, ale také i roste a stává se pevnější, stává se jistotou.