Několik roků během svátků dává televize již vánoční klasiku Sám doma. I tyto svátky jsem viděl jeden z dílů. Sám doma 2.
První a druhý díl mají mnoho společného. Přestože se děje odehrávají asi rok po sobě a v jiném městě, Kevin je stále stejný. Nejen ve vymýšlení nástrach na zloděje, ale především v tom, jak jedná vůči své rodině. Nedokáže odpustit a touží být sám. Touží se všech zbavit.  Potom, co prožil, však na konci filmu dělá pokání. (Doufám, že to tak mohu nazvat.)
Zkušenost z prvního dílu mu nepomohla jednat jinak. I když je to jen film a pokud by se Kevin polepšil, nemohl by se točit druhý díl, přesto tento příběh odráží  životy většiny lidí.
Nevím, zda to bylo úmyslem tvůrců filmu, ale mě to nastavilo zrcadlo. Jak často děláme stejné chyby, jednáme stejně špatně. Pak se za to omlouváme, děláme pokání, slibujeme nápravu a za rok…
Na Kevinovi je vidět, jak nejsme schopni sami od sebe toho moc na sobě změnit. Jak se opakujeme ve svých chybách a špatných cestách, i když se je snažíme napravovat, i když o nich víme a vyznáváme je.  Tady je vidět, jak o to více potřebujeme žít z Boží milosti.
Ježíš slovy Písma vyhlásil léto milosti. Tedy určitý čas pro lidi, kdy mohou žít z Boží milosti, z Boží dobré vůle se navracet k němu. Ta doba je dnes a ještě trvá. Doba kdy Bůh odpouští a smývá náš hřích.
Písmo praví, že jeho (Boha) milost se obnovuje každého rána. Každé ráno můžeme začít znovu. Každé ráno můžeme začínat v jeho milosti, nejen s odpuštěním, ale s milostí do všeho, co budeme dělat, s milostí, která nám pomáhá ke skutečné proměně tam, kde naše síla, naše vůle, naše lidská víra nestačí.

Přeji nám všem, abychom tento rok mohli prožívat právě v této Boží milosti, abychom do ní každého rána mohli vstupovat, chodit a jednat v ní. Abychom nezapomínali se do ní každého dne obléci.

S láskou Kristovou
Josef a Stáňa