Během svátků jsme navštívili našeho nejstaršího syna a jeho rodinu. Potrpí si na dobrou kávu a hlavně na dobře připravenou kávu. I mistr kuchař se ale utne. Podařilo se mu připravit dobré kafe do hrníčku, ve kterém měl odsypanou nepomletou kávu. Výsledkem byla dobrá káva, ve které polavala celá zrna kávy. Na pohled to vypadalo dobře, ale pít kafe a mít v puse celá zrna…

Zasmáli jsme se a on prohlásil: „Teď máš námět na psaní“. Nemýlil se. Je to tady.
Představte si, že jste se takové kávy napili a máte teď v puse celá zrnka kávy. Co s nimi? Rozkousat, spolknout ? Když je rozkoušete budete mít v puse kousky kávy, které vám polezou mezi zuby, budou vás škrábat v krku, přilepí se  na patro. Když je spolknete, tak z nich nic nebudete mít. Jen nepříjemný pocit při polykání, jako když polykáme prášky.
Podobně je tomu, když někomu začneme radit, předávat svoji „moudrost“. Pokud není pořádně semletá životem, nebo není Boží, pak je k ničemu. Je jako ta zrnka kávy. Pokud se snažíme skrze ní nějak „přežvejkat“, poleze nám skrze zuby, bude nás škrábat a pod. Pokud ji jen tak přijmeme, pak námi projde jako spolknutá zrnka a také tak rychle z nás odejde.
Je to vždy, když někomu radíme bez toho, že jsme si prošli životem a jeho mlýnkem. Jsme jenom zrno v ústech, se kterým si ten, komu radíme neví rady.
Pokud jsme však správně namleti, pak naše rady voní a chutnají. A je radost a potěšení se jich napít. Tak jako dobře namleté a připravené kafe.
Především však dojdou cíle. Protože jsou životem. Zvláště, když je spojíme s Boží moudrostí, kterou jeho mlýnkem získáváme..
Tak nepodávej svoje kafe, dokud není správně namleto!