Dívám se na plochu svého počítače. Je plná okýnek. Pardon ikon. Není na ní žádné místo, kam by se vešla nějaká další. Potřebuje uklidit. Je to jako rozházené prádlo po celém bytě. Jednoduše ho musím nastrkat do šuplíků kam patří. Každé prádlo má svůj šuplík, své místo ve skříni. Tak i mé ikony na ploše počítače. Začínám plochu uklízet. Každou ikonu musím otevřít, abych poznal, nebo si připomněl, o čem dokument je a podle toho ho zařadil. Je mezi nimi i mnoho prázdných dokumentů, které jen zabírají místo. Nevím proč jsem je vytvořil, ale nejsou momentálně k ničemu a potřebují vyhodit. Nad jinými musím přemýšlet. Kam je vlastně zařadit? Jsou ještě důležité? O čem to tenkrát bylo? Nezapomněl jsem to vyřídit? Během ukládání přichází vzpomínky na situace, pro které dokumenty vznikly. Na lidi, pro které vznikly. Prochází mi postupně hlavou a také srdcem znuvu několik měsíců mého života. To jak a proč jsem jednal tak, jak jsem jednal. Někdy se nad dokumenty usměju, jindy je vyhodím do koše jako nepotřebnou a vyřízenou epizodu, některé mne vyzkouší z toho, zda jsem skutečně odpustil. Jestli skutečně odešel hněv, nebo soud. Postupně se plocha vyčišťuje. Zůstávájí jen ikony s programy.
Konečně. Šuplíky a skříně kam ikony (kus života) patří byly provětrány a zkontrolovány, jestli se tam neschoval nějaký kostlivec z posledních měsíců, který by potřeboval pohřbít.
Hotovo. Teď jen vysypat koš s nepotřebnými věcmi a je uklizeno.

Jak jsi na tom ty? Máš uklizeno ne své ploše? Není na škodu se vrátit a propbrat věci za celý rok a zjistit, jestli jsem vše skutečně odpustil, sliby splnil,…  Mít před Pánem čistý stůl. Nejen čistý stůl, ale možná si uvědomíme, kolik času jsme ztratili děláním zbytečných a nepodstatných věcí. Kolik jsme se natrápili pro věci, které nestály za tolik trápení. Kolik času jsme si nechali vzít jen proto. že jsme zatoužili po věcech tohoto světa. Možná zjistíme, že jsme promarnili čas tím, že jsme nechodili s naším Pánem po jeho cestách a museli jsme se vracet. Možná zjistíme, že v tom příštím roce to nechceme opakovat. Zatoužíme skutečně dělat věci, které jsou podstatné a Boží. Je dobré si uklidit. A ne jenom proto, že se blíží konec roku. Možná uvidíme, kolik toho pro nás Bůh udělal a my jsme ani nepoděkovali, nevšimli si toho. Možná uvidíme, jak moc jednal skrze nás a povzbudí nás to k ještě většímu vydání se do jeho rukou. Možná jen si zavzpomínáme na přátele a na lidi, které jsme potkali.
Určitě to stojí za to.