Představ si, že jsi při zkouškách v autoškole a máš řešit situaci na křižovatce. Problém je v tom, že nevíš, jak ta křižovatka vypadá, ani jak na ni stojí auta, protože nemáš před sebou žádný situační obrázek. Prostě to nejde řešit. Potřebuješ vidět a znát situaci.

Pokud ji znáš múžeš se učit řešit situace, pokud ti někdo dá a vysvětlí pravidla, můžeš se je naučit, pokud s tebou bude sedět při řízení a bude ti dávat pokyny, co  máš dělat, můžeš se naučit prakticky jezdit. Nakonec můžeš obstát u zkoušek a získat řidičské oprávnění. Ti, kteří již jezdíte, to znáte a také víte, že pokud by nás nikdo neseznámil s pravidly, asi bychom zkoušky nikdy neudělali a pokud bychom i tak jezdili, nejspíš bychom byli již v nemocnici, nebo by tam byli ti, které bychom na silnici potkali.

Jsme již v situace, kdy jsme se naučili řídit, známe pravidla a udělali jsme zkoušky. Máme oprávnění v ruce a volant, za který si nyní můžeme svobodně sednout. Užasná představa. Člověk vyjede svobodně ve svém autě na cesty. Je pánem auta i silnice.
Pokud si však řekne, že to vše, co se naučil a z čeho udělal zkoušky není zas tak úplně pravda, že zná lepší řešení situací, že se raději bude řídit svým rozumem, pak brzy narazí. Doslova narazí a může přijít i o život.

Pán Ježíš říká, že je Cesta, Pravda i Život. Většina z nás by ráda byla na této cestě a také se na ni vydává, ale s tím souvisí i poznání Pravdy. Ne naší, ne s pochybováním, zda On je Pravdou ve všem, nebo jen v něčem. Jak si to myslíme my. Pokud nepoznáme nebo nepřijmeme celou Pravdu, pak se nám může stát a pravděpodobně stane, že pro nás nebude ani Životem, ale spíše smrtí. Tak jako s tím řízením auta.

Někomu je tato Cesta, Pravda a Život skutečnou vůní k životu, někomu kamenem úrazu a vůní smrti.

S jakým postojem sedíš za volantem?