Občas se  setkávám v životě s tím, že to prostě nejde. Něco, někde, v něčem  s někým…. nejde. Tak jako posledních čtrnáct dní se mi nešlo dostat ke psaní zamyšlení, pohádek apod. Prostě nevyjde čas, není síla, není inspirace, není tak silná motivace, která by přemohla všechna  „není“. Kde nic není, není co dát, z čeho dělat a tvořit.
Podobnými období a situacemi procházíme i ve vztahu s Bohem.
Jsou chvíle (dny, týdny někdy i měsíce) kdy to vypadá, že nic není a nic nejde. Není z čeho brát. Myslíme si, že Bůh tu s námi není. Je jen  sucho a  nám stále a čím dál tím více chybí ten živý pramen Ducha svatého. Připadáme si jako na poušti a kolem jen písek a sucho.
Prostě místa /stav kdy není odkud a co brát. Tak si aspoň připadáme.
V posledním obdobím jsem trávil čtrnáct dní sám doma. Mimo jiné jsem si musel také i vyprat. Tak jsem dal oblečení do pračky, nastavil ji a zapnul. Ne, nezapomněl jsem na prádlo v pračce, ale neměl jsem čas, musel jsem odejít, tak jsem vyprané prádlo přendal do sušičky a odešel s tím, že po návratu sušičku zapnu. Po návratu jsem šahal na prádlo v sušičce a zdálo se mi, že je jen trochu vlhké. Vypadalo, že v otevřené sušičce dost vyschlo i bez sušení. Přesto jsem sušičku nastavil a zapnul. Byl jsem překvapený, kolik zachycené vody z prádla jsem na konci vyléval ze zásobníku. Určitě to bylo více než litr, možná litr a půl. Podíval jsem se na kupku usušeného prádla a na množství vody, které obsahovalo, Vypadalo, že je jenom vlhké a na některých místech dokonce celkem suché. Přesto uvnitř zadržovalo takové množství vody.
Podobně je to i s námi. Jsou chvíle, kdy jsi připadáme vyschlí jako písek na Sahaře. Přesto uvnitř nás je pramen, který nám dává život, který nás i v takové chvíli vede, ochraňuje a udržuje v chodu. Duch svatý  nás neopustil, jen jsme nějak oschli na povrchu. Možná tím, že jsme měli těžké dny, nebo příliš mnoho práce, rozhodování, procházeli jsme obdobím, kdy se od nás hodně očekávalo, nebo naopak, kdy se na nás úplně zapomnělo. Prostě jsme jen na povrchu okorali natolik, že nejsme schopni nic dalšího, natož něco navíc, udělat. I tak je uvnitř nás obrovská zásoba vody. Možná stačí jen trochu přitlačit, nebo „navrtat dírku přes to okoralé“, aby se dostala opět i na povrh.
Neboj se, není sucho. Nejsi na poušti, ale v tobě samotném je dost vláhy. Dost Ducha svatého k tomu aby jsi se opět mohl zazelenat i na povrchu. Pokud si to uvědomíš a začneš „vrtat“ v Písmu, nebo „přitlačíš“ chválou, uctíváním a děkováním, budeš si opět  užívat pramen života v plnosti.