Přijel jsem včera večer z vyučování. Za celý den jsem byl unavený. Přestože jsem chtěl ještě něco udělat, musel jsem si jít lehnout. Zavíraly se mi oči a nebyl jsem schopný, se na cokoli soustředit. Spal jsem celou noc. Shodou okolností jsme mluvili na vyučování také  o trpělivost a její ztátě vdobě, kdy se člověk cítí unavený.
Dnes ráno jsem četl čtyřicátou kapitoli Izajáše a vní se píše:
„Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh, Hospodin, stvořitel končin země, neochabne ani se neunaví? Jeho rozumnost je nevyzpytatelná. Unavenému dává sílu a bezmocného zahrnuje zdatností. Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou.“ (28-31)
Je jednoduché to unavenému přečíst. Vůvec je jednoduché přečíst, nebo citovat verše někomu, kdo je unavený fyzicky, duševně, nebo duchovně. Jsou různé důvody, kdy bývame unaveni. Někdo je vyčerpaný z fyzické práce, protože dělá něco, na co není stavěné jeho tělo, nebo dlouhými roky prostě jeho tělo ochablo. Jiný je vyčerpanáý z čekání na Boží zaslíbení, které dlouho nepřichází a on je dál nemocný, jeho rodina se dál rozpadá. Jiní jsou unaveni ze stáří, ze služby při které neviděli mnoho obrácených, mnoho zázraků. Další pak ze ztáty naděje. Únava nás často vede k rezignaci, kdy si řekneme dost, končím. Jsem unavený.
Dostal jsem otázku od jedné sestry, co má dělat, když její muž s ní ztrácí trpělivost. Můžeme něco dělat, když zjistíme, že trpělivost ztrácíme my, ale moc toho nezmůžeme u druhých, aspoň v případě té sestry. (Samozřejmě, že můžeme jednat s příčinami v nás, které ho vedou k tomu být s námi netrpělivý, ale stejně se najde opět něco jiného.) Tak jsem řekl jednu lidskou radu, která funguje po dlouhá staletí. Dej mu pořádně najíst. Čím víc se nají, tím více ztratí energie, protože jeho tělo musí zpracovat to množství jídla. Člověk začne být unavený a ospalý a zpomalí tempo života. Tato moje „nebiblická“ rada vyvolala dlouhou diskuzi.

Elijáš byl také vyčerpán ze služby a bojů, které měl s králem a především s královnou Jazábel. Toto vyčerpání ho dovedlo až ke ztrátě naděje do budoucna:
1 Královská 19:3-4  Když to uviděl, vstal a šel, aby zachránil svou duši, a přišel do Beer-šeby, která je v Judsku. Tam zanechal svého služebníka. Sám pak šel do pustiny na den cesty. Přišel, posadil se pod jeden janovec a přál si zemřít: Už dost, Hospodine, vezmi mou duši, neboť nejsem lepší nežli moji otcové.
Co ho dovedlo k vyčerpání? Strach (šel, aby zachránil svou duši) a vědomí, že není lepší než jeho otcové, pochybnosti o sobě a jeho službě (do té doby si to myslel, že je lepší?).
Bůh reagoval tím, že mu poslal anděla s chebem a vodou. Jídlo poslané Bohem, mu dodalo sílu jít čtyřicet dní a nocí až na místo, kde mu Bůh dal další příkazy.
Je to příběh, o kterém se může psát z mnoha a mnoha různých pohledů. Mne však prodnešek zaujalo to, že se zde mluví také o jídle. Na rozdíl od toho lidského přecpání se, které vede k únavě a ztrátě energie, to Boží posilňuje natolik, že v něm mohl Elijáš jít čtyřicet dní a nocí.
Bůh má s tebou plán. Možná se můžeš v určitých chvílích a situacích, po bojích a čekáních cítit unavený, unavená, ale Pán má pro tebe svůj pokrm, který dává sílu znuvu vyjít a pokračovat. Elijáš byl na tom tak, že mu nestačilo se jednou najíst a napít, ale musel dvakrát. Dvakrát ho anděl vzbudil.
Požádej Pána o takový nápoj a jídlo. Požádej ho večer, až půjdeš spát, aby tě během toho, jak budeš spát nakrmil svou silou, svým povzbuzením, jeho radostí a nadějí. Možná o to budeš muset žádat víckrát. Možná se ale hned další den probudíš a budeš vědět, že síla a naděje je zpátky a je jí více než předtím. Bůh tě v tom nenechá. Očekávej jeho posilnění. Když o to večer požádáš, uléhej s očekáváním a radostí z toho, že to dostaneš. Protože tí, kteří očekávájí na Hospodina nabývají nových sil….