Matouš 14:28-29  Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“ On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi.

Není normální chodit po vodě. Bůh nám dal nohy, abychom chodili po zemi. Nedal nám křídla, nedal nám ploutve. Prostě nás stvořil jako suchozemce. Říct někomu, aby přešel přehradu po vodě znamená se zařadit mezi blázny v lepším případě mezi podivíny.
Je mnoho věcí, které jsou podobně bláznivé jako chodit po vodě.
Přesto je můžeme v životě zažít, nebo zažívat. Pokud nám je ovšem řekne/přikáže Ježíš. Tak jako přikázal Petrovi. Také bych rád zažil chození po vodě jako Petr. Vy ne? Asi ano. Přestože to Petr zažil, víckrát o tom v Písmu neslyšíme. Petr již víckrát po vodě nešel, ani učedníci, kteří byli s ním a viděli to.

Také Filip zažil něco, co není úplně běžné. Byl přenesený v těle Duchem svatým na jiné místo. I to bychom rádi zažili. O tom však jsou svědectví lidí, kteří to zažili i v dnešní době.

Rozdíl v těchto dvou situacích je v tom, že v případě Petra, to chtěl Petr a řekl si o to, aby mu Ježíš poručil. A Ježíš řekl pojď. U Filipa je to rozhodnutí Ducha svatého. Fillip neříká Bohu, potřebuji teď být na jiném místě, prosím, poruč mi ať se přenesu, nebo mne přenes. Prostě se to Duch svatý rozhodl udělat a udělal to. Filip, pokud víme, víckrát takto přenesený nebyl.

Stává se nám, že něco chceme, tak jako Petr. Něco velkého, nemožného ve světě, nadchneme se pro to, „budujeme“ si na to víru tím, že o tom nadšeně se všemi mluvíme, modlíme se a snažíme se Ježíše přesvědčit, že to je právě ono, čím se může oslavit.  Pak se do toho ve víře vrhneme, protože jsme přesvědčení, že jsme Ježíše přesvědčili a máme jeho ano.  A …  dopadlo to úplně jinak, než jsme očekávali.

Jsou věci, o kterých nemusíme pochybovat a máme je vírou stahovat, jsou nám zaslíbeny Písmem, ale jsou věci jako je „chození po vodě“, na které potřebujeme jasné Ježíšovo POJĎ, UDĚLEJ TO, UDEŘ HOLÍ apod.

A Filip? I Filipovo „létání“ a podobné zásahy Ducha svatého nás mohou potkat jen v případě, že se necháme dovést do situací, ve kterých pak Duch svatý jedná i tímto zázračným způsobem.
Když bychom to přirovnali k dnešní době. Představ si, že jsi jednou z ústředních postav probuzení ve tvém městě. Například v Havířově. Tak velkého probuzení, že přijíždí i velcí Boží služebníci, aby to viděli a sloužili.  A najednou Bůh po tobě tichým hlasem chce, abys to opustil, jel někam na Šumavu k hranicím a tam u cesty čekal až ti ukáže člověka, ke kterému se máš připojit a svědčit mu. Udělal by jsi to?
Udělal by jsi to, i kdyby žádné probuzení v tvém městě nebylo? Investoval by jsi do toho peníze a čas, dovolenou? Věřil by jsi, že je to od Boha?
Jedna z věcí, kterou potřebujeme je nechat se dovést na místa, která připravil, i kdyby šlo jen o to, říct někomu jedno slovo, udělat jeden úkon. S takovou poslušností a důvěrou se dostáváme do situací, kdy Duch svatý pro nás dělá zázraky.
(A kdyby ne, i tak je skvělé být Božím nástrojem, být u toho, když On koná.)

Pojď!