Zamýšleli jste se nad tím, co je hřích? Máte seznam věcí, které jsou hříchem? Jak je vidí Bůh. A kdy? Již jednou jsem psal o našem pohledu na hřích, kdy někdo ukradne chleba nebo ovoce a pro nás je to krádež – hřích. Bůh ale viděl prázdný žaludek, hladové děti.
Včera po shromáždění jsem měl rozhovor s jením mužem bez domova. Pak jsem přemýšlel při cestě domů, jak asi Bůh vidí naše hříchy.

Byl muž, který se moc nestaral o svůj dům. Jednoho dne však zjistil, že dům je dobrý tak k demolici. Pokud s ním něco neudělá, spadne mu na hlavu. Těch oprav bylo hodně a nevěděl, kde a jak začít. Začal se modlit, volat k Bohu o pomoc. Vyznal to jako svůj hřích, že se nestaral o dům, který mu Bůh dal. Bůh mu odpověděl. Řekl mu, že má začít u základů, které musí opravit a zpevnit nedříve, aby se dům nerozpadl.  Muž začal poctivě pracovat na opravě základů. Víc najednou dělat nemohl. Když jednou kopal ve sklepě, aby základy rozšířil a zpevnil, slyšel hovořit kolemjdoucí:
„Podívajte se na ten dům, jak vypadá. Omítka padá, okna jsou shnilé, nějak je nakloněný, okapy jsou samá díra. S tím by měli něco dělat. Nejlepší zbourat, takovou barabiznu. Ten majitel by zasloužil, to je nějaký barbar a lenoch, že ho nechává stále zničený a nic s tím nedělá.“
Muže to zamrzelo a chtěl vyběhnout ven a ukázat, že na opravách pracuje, ale pak se pousmál a pokračoval v práci. Bylo slyšet jak říká: Děkuji ti Bože, že nejsi jako ti lidé. Chválím tě za to, že ty víš, že jsi milosrdný, věrný a trpělivý. Že znáš mé  srdce. Děkuji, že jsi mi odpustil a vedeš mne. Že pro tebe nejsem barbar a lenoch, ale tvé dítě.

Jsou lidé a je jich mnohem více, než je na první pohled vidět, kteří když uvěří, vypadají jako ten zničený dům. Potřebují opravu. Často ta oprava musí začít na místech, která nejsou vidět z venčí. Zvenčí jsou stále vidět jejich prohřešky. Nejraději bychom jim vypsali jejich „hříchy“, udělali jejich seznam a dali jim ho do rukou. To musíš změnit! Těch, které vidíme, tak jako viděli lidé nedostatky na tom neudržovaném domě, kolem kterého chodili.
Neuvědomujeme si, že často nemůžeme pracovat na více místech, že nemůžeme pracovat najednou na změně celého našeho života. Některé věci ještě nevidíme jako hřích, protože v tuto chvíli musíme řešit mnohem závažnější proměny života. Mnohem důležitější a hlubší hřích, který nám Bůh ukázal.
My vidíme člověka z povrchu, Bůh vidí do srdce i myšlení.

O hříchu se často mluví jako o minutí cíle, který nám vytýčil Bůh.
Pokud je hřích minutí cíle a já pracuji na tom, co mi ukázal Bůh, pak nejsem v hříchu, protože jsem mu poslušný, přestože lidé kolem mluví opak, když se dívají na můj potlučený život a vidí jen viditelné. Naše připomínky a neustálé poukazování na „hřích“, s kterým takový člověk nic nedělá (protože pracuje na jiném, který mu ukázal Bůh, aby s ním jednal) ho mohou odvést od toho, co mu ukazuje Bůh. Pak ho odvedeme od toho, co má dělat a může se stát, že pak nezvládne ani jedno ani druhé.
Je milost, kyž se člověk může cele a najednu po obrácení změnit. Většinou to tak však není. (Nemělo by to být však výmluvou pro setrvávání v hříchu. Jde zde skutečně o upřímné srdce před Bohem).
Vyvstává mi pak otázka, zda v takové chvíli je člověk spasený nebo ne? Je spasený, přestože žije – podle nás – ještě v mnoha, hříších? Je spasený, když pracuje na tom, co mu Bůh ukázal jako špatné a řekl mu: „Tady začni“, tak jako tomu muži, který opravoval dům.
Co si myslíš. Jak to vidí Bůh? Co je pro něj vlastně hřích? A kdy?