Co je to vlastně duše? Úplně jednoduchá definice zní: To, co odlišuje mrtvolu od živéhoho tvora. Je to život v člověku.

Oživující princip. Duše je nositelem osobní jedinečnosti, odpovědnosti, citu a smyslu. V širším, moderním pojetí je nahrazena pojmem psychika a psychológie se zabývá studiem „duše“ -psyché (duševno, mysl, vnitřní svět). Náše rozumové jednání je součástí naší duše. Tolik slovníky.

Duše je nesmrtelnou částí člověka.

Jak je na tom dnes po ránu tvá duše? Jaké po ránu je? Kam tě chce zavést? Co tě chce přinutit dělat? Stáhnout se a mlčet? Křičet? S někým si to vyřídit? Je zasněná do představ, do snů, které se ti zdály? Do tužeb, které máš? Nesoustředěná pro strach? Těšící se na něco?
Jaká je dnes ráno tvá duše? Očekává na Boží věci? Očekává na Boha? Touží po Božích věcech. Po Bohu samotném. Po Ježíši? Po přítomnosti Ducha svatého? Já nevím. Možná očekává prvně kafe. Ticho. Hudbu z rádia. Spěch do práce. Nevrlost, protože jsem musel vstát. Radost, že jsem se i dnes probudil. Nevím.
Vím jen, že David přikazoval své duši : čekej na Hospodina. I my svým duchem můžeme přikázat naší duši radostně očekávej na Boha. Můžeme a měli bychom ji přikázat hned ráno, aby se podřídila pod moc Ducha svatého v nás a radovala se z jeho přítomnosti. „Duchu svatý podřizuji svou duši se vším pod tvoji autoritu.“ Změní to tvé ráno a celý den. Čím dříve to každý den uděláš, tím méně budeš muset během dne volat: „Pomóc Bože!“,
protože předejdeš mnoha problémům, které si bez Boha během dne vytvoříš.

Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. (Žalm 42 a 43)