2. MÍRNOST

Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. (Galatským 5:22)

Mírnost. Být mírný. Co to slovo vlastně znamená? Asi si význam spíše spojujeme se slovem pokoj (mír-mírný), ale nesouvisí spolu. Kdyby ano, pak by Pavel v 22. verši nepsal o pokoji a dále o mírnosti. Kde používáme toto slovo: mírné podnebí, mírný svah, mírný kopec, mírná námaha, mírné domlouvání, mírná povaha, mírný člověk.

Vedle mírného člověka se dobře žije, dobře slouží. Vztahy s ním nejsou náročné. Dokáže ovládat své emoce, pudy, vůli. Nejsou to vztahy, při kterých bychom museli náhle zdolávat strmé skály, nebo vzápětí slézat hluboké propasti. Náročnost soužití je mírně nahoru, mírně dolů. Vedle takového člověka se můžeme cítit bezpečně, s jistotou jít vedle něho dál. Nemusíme se obávat velkých zvratů (ve vztazích).

Mírnost přichází při zvládání a zrání našeho sebeovládání. Sama zdrženlivost a sebeovládání však pro mírnost nestačí, i když se bez nich neobejde.

Aby lidé mohli vedle nás jít, mít s námi vztah, potřebujeme být vůči nim nenároční. Nepožadovat po nich dokonalost. Velmi často se stává, že na druhé máme vyšší nároky, než je máme sami na sebe. Potřebujeme mít „mírný práh náročnosti“ vůči jiným. Přitom můžeme s nimi stále stoupat a oni si to ani neuvědomí. Mám na mysli jak vztahy, tak službu.

Mírnost nám umožňuje přijímat člověka takového, jakým je. Bez podmínek. Mírnost jako ovoce Ducha nás a lidi kolem nás zvelebuje (Žalm 18:36), dokáže zastavit velké hříchy (Kazatel 10:4). Mírnost je potřeba při napomínání se (Galatským 6:1) a je důležitá pro vzájemné snášení se v lásce (Efezským 4:2).
Mírnost je spíše spojena s nízkou mírou. S vědomím, že i já jsem jen nedokonalý a hříšný člověk, který stojí jen díky Boží milosti. Potřebujeme se naučit rozlišovat správnou míru, odpovídající chybujícímu člověku a okolnostem, ve kterých se nachází (ale také i my). Potřebujeme vědět a mít v sobě prožité, že naše mírnost má vést ostatní (a také nás) k jejich zvelebení a ne k jejich odsouzení.

Jak nechat růst ovoce Ducha mírnosti v našem životě?

• Potřebujeme skrze Ducha svatého uvidět pravdivý stav: Jaká je míra tvého soudu bratří, sester a ostatních lidí kolem tebe (nezapomeň, že jakou měrou soudíš, takovou měrou budeš souzen). Vysoká míra svědčí o tom, že si sebe ceníš příliš vysoko, co vede k pýše.

• Potřebuješ prožít co znamená Pavlovo: „napomínám vás skrze tichost a mírnost Kristovu“ (2.Kor.10:1). Nebýt této Kristovy mírnosti, nikdo  z nás by neprožil spasení.

• Požádej Ducha svatého, aby ti dal poznat      a hlavně prožít, co znamená „mírnost Kristova“.

• Požádej Ducha svatého (také ho to nech dělat), aby tě usvědčoval z toho, kdy budeš stavět laťku „správnosti“ a posuzování příliš vysoko. Jak vůči druhým, tak také vůči sobě. Udělej pokání.

• Když se ráno modlíš, poruč své mysli, aby po celý den smýšlela o lidech v Duchu mírnosti. Dělej to dlouhodobě.