Několikrát jsem se setkal s městskou branou, pod kterou nevedla žádná cesta do města ani z města, protože cesta byla dávno zrušená a zůstala jeno brána. Připomělo mi to večerníčky s loupežníkem Rumcajsem, který posunul bránu města Jíčína a tak do města nemohl nikdo přijet, ani z něho vyjet.

Jsou však brány, které jsou i nebezpečné. Pokud vás do ní někdo pošle, pak vás určitě nemá rád a snaží se vás zbavit. Tak jako je jedna z bran na Bratislavském hradě (viz. obrázky).

I Kristu je takovou branou. Ovšem do Božího království. Často je zmiňovaný v pohádkách Petr, který stojí u nebeské brány s klíči a rozhoduje o tom, koho vpustí a koho ne. Tak zkreslený a lživý obraz je díky pohádkám poslán do lidské představivosti. Je to však Kristus, který sám je tou branou. Petr nerozhoduje koho pustit a koho ne. O tom rozhoduje sám člověk. Buď uvěří evangeliu – Ježíši Kristu a přijme ho jako svého Spasitele – Zachránce (z moci hříchu), nebo ne.
„Já jsem dveře ovcí“ (Jan 10:7), to říká o sobě Ježíš. A jeho ovčinec je Boží království, on je tím Pastýřem. Tuto bránu nikdo nezavře a nikdo neposune. Je otevřená nostop. Ve dne, v noci. Zatím je čas do ní vejít, ale přijde doba, kdy se doba Boží milosti v Kristu Ježíši skončí a přijde doba soudu. Využij čas a přiveď k té bráně co nejvíce lidí, pokud jsi ještě neprošel, neváhej vejít. Dokud je čas. Jednoho dne se brány zavřou a cesta se stane slepou. Tak jako se to stalo družičkám, o kterých vypráví Ježíš:
…Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: „Pane, pane, otevři nám!“ odpověděl jim: „Amen, říkám vám, že vás neznám“. (Matouš 25:11-12)