Před několika dny jsem zkusil dát dohromady všechna zamyšlení, která jsem zatím napsal. Píši je přímo na stránky a neměl jsem je nikde uložené. Tak jsem si je všechna uložil. K mému překvapení to bylo na více než šest stovek tiskových stran.
Rozhodl jsem se je vytisknout ve formě tří cca sto stránkových knížek. Než to mohu udělat, musím je k tomu připravit. Dát jim nějakou grafickou úpravu a především opravit chyby, které tam jsou a také překlepy, zdvojená slova a podobně.
Zatím jsem je přečetl třikrát a pokaždé ještě nacházím chyby. Teď naposledy jsem se zaměřel na interpunkci. K mému zděšení jsem zjistil, že existuje tolik různých možností a pravidel, o kterých jsem vůbec nevěděl. Tolik, že si to běžný člověk nemůže zapamatovat. Rozhodl jsem se tedy číst znovu, se zřetelem na tato pravidla. Téměř  každou větu jsem začal zkoumat a posuzovat podle těchto prvavidel. Místo, abych našel chyby a opravil je, jsem se do toho ještě více zamotával. Čím více jsem se snažil věty správně opravit, tím méně jsem těm pravidlům v praxi rozumněl. Místo abych chyby opravoval, chyby jsem přidával tím, že jsem je opravoval i tam, kde nebyly. Máme velmi složitý jazyk.
Myslím, že je to i někdy v našich životech. Ve snaze být dokonalí, bezchybní se zapleteme sami do sebe, do vlastních představ o sobě a stále vše ve svém životě pitváme. Proč to a proč tamto?
Takový postoj nás zastaví a vezme nám i radost ze života. Máme sice usilovat o naši dokonalost, ale především o svatost. Každý z nás máme své limity. Bůh ví o našich chybách a nedokonalosti. To, o co nás žádá je, abychom byli dokonalí v lásce.
Když bych porovnával Petra a Pavla, bude mi vycházet, že Pavel se snažil být a možná byl svým životem, dokonalejší než Petr. Není to však pravda. Bůh nás stvořil jako originály. Používá naše nedostatky i naše obdarování. Bůh použil Petra i Pavla. Každého úplně jinak, právě proto, že byli rozdílní. Bůh je ten, který nás dokáže dokonale použít. V tom je naše dokonalost.  Nepitvej se, ale naslouchej Duchu svatému, jak tě chce použít, co máš pro to udělat a udělej to, nech se použít.
Jedině tak dorostůme v dokonalosti. Božím dokonalým použítím nás samotných.