Probíral jsem se staršími zamyšleními, abych je začal urovnávat pro tisk. Došel jsem k jednomu, ve kterém jsem se zmínil o moři. Psal jsem o vlnách, o velkých vlnách všech moří a oceánů mimo Jadranu.
O Jadranu jsem napsal poznámku, že je to moře klidné a téměř bez vln. Byl jsem u něho nejméně desekrát a měl jsem vždy tuto zkušenost. Z této zkušenosti vyplynula moje poznámka.
Tento rok jsme však u něho zažili vlny téměř dvoumetrové, které strhávaly neopatrné lidi z  mola do moře. Žádná loď pro velké vlny nesměla vyplout. Trvalo to týden. V dalším týdnu bylo moře skutečně bez vln. Jak zavádějící byla moje předchozí zkušenost.
Naše zkušenosti, naše vidění věcí, i když jsou momentálně správně popsané nás, nebo jiné mohou zavést do omylu. Jak mohou být nepravdivé. Ten, kdo by četl mé zamyšlení a pak by přijel k Jadranu ve stejnou dobu, by mohl říci, že vůbec nevím, o čem píši. V tom horším případě, že jsem lhář.
To je jen moře. A co duchovní svět. Boží království. Hloubka Kristovy lásky…
Lidská moudrost je postavena na lidské zkušenosti, na poznávání světa naším rozumem. Proto se nemůžeme shodnout na pravdě.
Nejsme schopni obsáhnout všechno. Vždy to může být i jinak.
Pro ty, kteří spoléhají na vlastní rozumnost, založenou na zkušenostech a lidském rozumu, to je zdrcující poznání. Vše může být i jinak. Sokratovo zjištění: „vím, že nic nevím“, je deprimující.
Pro ty, kteří však hledají pravdu u Boha, jejichž inspirací je  jeho Slovo, ti, kteří se ptají Ducha svatého, nejsou zaskočeni. Naopak.
Mohou se radovat, že chodí v pravdě. Mohou mít jistotu, že jeho slovo  je stejné. I kdyby všechno selhalo, vše pominulo, jeho slovo
zůstane na věky (Matouš 24:35). Je pevným bodem, o který se můžeme s důvěrou opřít. A nejen opřít:

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. (2.Timoteus 3:16-17)