Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“  Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“
(Lukáš 9:61-62 [CzeB21])

Během služby jsem pochopil jednu důležitou věc. Lidé si sebou stále nesou svoji minulost. Zvláště pokud si myslí, že jim někdo ubližoval, nebo když si myslí, že jim bylo v minulosti lépe. Setkávám se s tím, jak lidé (křesťané) obviňují někoho z toho, že o nich mluvil špatně, nebo jim někdo nesplnil, co slíbil, prostě nějak ublížil. Mluví o tom tak, že vám připadá, že ten člověk jim to dělá stále. Naučil jsem se tedy ptát konkrétně: „Kdy to bylo? Kdy přesně se to stalo?“ Pak zjistím, že se to stalo před několika lety.
Kdy může znovuzrozený člověk mluvit o tom, že před jeho obrácením ke Kristu mu bylo lépe? Jak může na to vzpomínat, jako by něco cenného ztratil? Stále o tom hovořit. Copak není tím nejcennějším v našich životech právě spasení? Získání věčného života s Bohem. Získání přístupu do Božího království. Možná máš krásné zážitky, možná vzpomínáš na někoho, možná na své postavení, ale pořád je to přece nic, proti tomu, co jsme získali.

Nemohu jet autem rovně, když se dívám dozadu. Dokonce většinou ani když se dívám dlouho do boku. Taková jízda by skončila tragicky. Potřebuji mít cestu před očima. Potřebuji vidět směr, kam jedu a být zaměřený na cíl. Když se budu stále nebo často dívat do zpětného zrcátka, uvidím sice co, kolik a jak jsem projel a kdo je za mnou, ale nejspíš do někoho před sebou narazím, nebo vjedu do příkopy.

Někteří z nás prožili zázračné obrácení (které obrácení není zázračné?), mají velké svědectví ze svého života. Mnohá taková svědectví od nich slyším pokaždé, když s nimi mluvím. Je to stále stejné svědectví. Za několik let nemají jiná. Nějak se zahleděli do zpětného zrcátka a žijí z minulosti. Je správné vydávat svědectví o tom, co pro nás Ježíš udělal, je dobré si ty věci připomínat, ale je lepší zažívat nová a nová svědectví. Ježíš je živý. Pro pohled dozadu nejsme schopni vidět, co pro nás Bůh připravil dneska nebo pro zítřek. Nějak to mineme.
Nezakládejme si na minulosti, ale vyhlížejme náš cíl Boží království, abychom ho pro zastavení se v minulosti neminuli nebo nezmeškali.