Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“ On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“  Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“
(Lukáš 9:59-60 [CzeB21])

V pondělí jsem byl na pohřbu. Byl to romský pohřeb. Znal jsem bratra, kterého pohřbívali. Vím o něm, že našeli on i jeho žena svého Spasitele. Pohřeb však nebyl v režii jeho ženy, ale v organizovala ho rodina našeho bratra. Asi by nechtěl takový pohřeb, který neoslavil našeho Pána, kde nad jeho hrobem znělo zdrávas… .
Jeho žena zná pravdu a věděla, že je mu již dobře. Že je doma. Ostatní to však asi nevěděli. Tesknili nad hrobem, zněly tóny houslí a harmoniky. Připomnělo mi to Pánova slova:  „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi.“ (Lukáš 23:28 [CzeB21])
Také se mi chtělo volat: „Neplačte nad bratrem, protože on je doma, ale plačte nad sebou a svými dětmi, protože nevíte kam jdete.“
Mrtvému tělu je vše již jedno. Tělo se obrátí opět v prach a nic neznamená. Duše je nesmrtelná. Tak mnoho lidí spíše pláče nad sebou, protože oni zůstali. Je to teprve čeká. Je správné uctít památku toho, kdo zemřel, zavzpomínat, ale nesmí se to stát pro nás naší smrtí, zvláště, když nám byl velmi blízký. Naopak pro nás, kteří známe pravdu nemusí být smrt sourozenců v Kristu bolestivou, protože naši blízcí byli povýšeni do slávy Boží, která čeká i na nás.  Čeká nás náruč Ježíšova. Věčná sláva, místo kde nebude pláč a nic špatného, jen neustála přítomnost Boží. To je ta naděje, pro kterou žijeme. To je ta naděje, o kterou se chceme podělit s ostatními.
Možná můžeš být smutný z toho, že nevíš kam člověk odešel, možná proto, že si nejsi jistý zda jsi udělal vše pro to, aby uslyšel jasné evangelium a mohl se rozhodnout. Možná si kladeš za vinu, že jsi mu neřekl o našem Pánu. Vždy můžeme předstoupit s vyznáním před Pána. On je natolik věrný, že nám odpouští, ale pokud nechceš příště zažívat znovu tento pocit, mám pro tebe radu:  „nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty běž rozhlašovat Boží království!“ Náš domov. Naši radost a naději.