Viděl jsem včera film o Josefovi. Nevím, nakolik v něm byly věci pravdivé, nakolik domněnky, ale film se mi líbil. Rozšířil mi pohled na tu dobu a také na situace, kterými Josef s Marií museli  procházet.  Například jsem si uvědomil, že Marie odešla od rodiny z Nazaretu jen na krátkou dobu, kdy se Josef zapíše do seznamu v Betlémě, při sčítání lidu. Měli přijít do Betléma a hned se vrátit i po případném porodu. Oni však prošli odmítnutím, Marie porodila, setkali se s mocnými cizinci, kteří dali Ježíši drahocenné dary, viděli vzdávat slávu svému synu a nakonec utíkali před pronásledováním. Pro někoho by toto vystačilo na několik let, nebo možná na celý život. Oni to prožili během několika dnů.
Oni museli odejít do Egypta a přitom jejich rodina v Nazaretu čekala, kdy se vrátí. Vzdali se svých rodičů, přátel, postavení a odešli. Pro Ježíše. Doslova pro Ježíše.
„Jsem služebnicí Páně“, to jsou slova Marie.
Pokud se rozhodneme sloužit Pánu, pokud mu řekneme: „Tady jsem Pane, použij mne“, musíme počítat i s tím, že se budeme muset někdy rozloučit nebo opustit to, co máme rádi. Možná i celou rodinu. Své rodiče, příbuzné, sestry a bratry ve sboru, možná i své děti, vnoučata, svou práci a kariéru, svá oblíbená místa a jít tam, kam mne Bůh posílá. Jsi to ochotný, ochotná podstoupit?  Marie a Josef  na rozdíl od nás neměli telefon, neměli internet a nelítali letadlem a neměli auto. Byli úplně odříznuti od svého dosavadního života.

Josefovi a Marii svěřil Bůh dítě – Ježíše. I nám Bůh svěřuje své věci a vlastně i svého Syna, abychom ho nesli dál. Ne jako dítě v náručí, ale v nás, v tom jak se mu podobáme, jak na nás a skrze nás slouží lidem tohoto světa, tím jak přinášíme zvěst o něm světu. I my musíme počítat s tím, že budeme procházet odmítnutím, mnoho Božích věcí se skrze nás bude rodit, budeme Bohem zázračně zaopatřeni, uvidíme slávu Ježíše a budeme také pronásledováni. Možná budeme muset vše opustit a najednou změnit celý náš život. Jsme přece služebníci Páně.
Nebo ne?