Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle. Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými. Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi, ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se. „Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“ „Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Oni však nechápali, o čem mluví. Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem. (Lukáš 2:42-52 [CzeB21])
Josef s Marií se setkali s Boží slávou, mocí, zaopatřením i ochranou při narození Ježíše. Po návratu z Egypta následovalo období klidu. Z této doby je příběh první návštěvy chlapce Ježíše v chrámě.
„Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“ Marie i Josef zapomněli po letech klidu na to, kdo je Ježíš a čí syn je. Zapomněli na zaslíbení a slova proroka a prorokyně. Zapomněli na ochranu Otcovu při jeho narození. Proto jim to malý Ježíš připomíná. „Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Jinými slovy, proč máte o mě strach, copak se o mě můj Otec nedokáže postarat? Vždyť zde jsem doma. Tady je můj Otec.) Po tolika letech klidu a „normálního“ chodu rodiny to musela být chvilka jako z jiného světa, protože pak se vše opět vrací do předchozího normálu: „Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný….Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem“.
I nám se stává, že zapomínáme na Boží zaslíbení, zvláště pokud dlouho nepřichází jejich naplnění. Když se nám dobře vede. Nic nepotřebujeme. Vše jde jak má. Někdy zase zapomínáme pro starosti. Zapomínáme na to, že sem nepatříme, že jsme pouze návštěvníky tady na zemi, že náš domov je u Otce. On je naším stvořitelem a i Otcem.
Pak musí přijít chvíle, které nám to připomenou. Potřebujeme se „ztratit“ tomuto světu a najít se u „Božích nohou“, připomenout si čí jsme a komu a kam patříme.
Možná cítíš, že jsi ztracený. Možná pro strach, starost, pro přemíru služby, pro bolest nebo nechápání Božích cest. Usedni k Ježíši. Obrať se na něho. Řekni to, že jsi se ztratil. On tě k sobě přitáhne. U něho budeš opět na pevné půdě a i když nebudeš mnoho věcí chápat, budeš vědět, že jsi doma. Že jsi správně. že nejsi ztracený, protože máš Otce, který se dokáže postarat i ochránit. Potřebujeme být v jeho domě.