„My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.“ 2 Korintským 3:18 B21

Nedávno jsme byli u syna a jeho rodiny. Dlouhé měsíce měli v rohu místnosti stromek – tedy spíše ficus Benjamin. Stál si tam a téměř ho nebylo vidět, protože neměl ani jeden list. Byl to pouze kmen, ze kterého vyrůstalo velké množství větví a větviček. Pokud se těch větviček člověk dotkl, ulomily se jako suché. Pěstovat tento druh stromků je obtížné. Stačí jim změnit prostředí, zálivku apod. a můžete o ně přijít. Osobně mám nejednu takovou zkušenost. Při poslední návštěvě však benjamín již na sebe poutal pozornost, měl na sobě mnoho nových listů a je vidět, že zanedlouho přibude i mnoho dalších. Ten několik let suchý benjamín vytáhli ze staré půdy, omyli kořeny a zasadili do nové hlíny a čekali. Zdánlivě suchý a mrtvý strom ožil. Znovu se skrze kořeny dere k větvím život a vytváří nové a nové listy. I suchý strom, může ožít. Natož člověk.
I „uschlý“ člověk potřebuje zasadit do nové půdy. Ta nová půda je Kristus. Pak skrze něho začne znovu proudit nový život. Život Kristův. To je práce Ducha svatého. Obživit a dostat z nové půdy všechno, co uschlý strom potřebuje k novému životu. Pak se začne uvnitř nás rodit nový člověk, který se postupně začíná podobat svému zachránci.
Dnes má benjamín listy, ale stále si nezasvěcený člověk může myslet, že uvadá nebo usychá, protože jich má na sobě zatím jen polovičku. Podobně je to i s lidmi. Musíme si dát pozor, abychom něco, co se teprve obnovuje nenazývali usycháním jen proto, že neznáme celou situaci.