Byli jste někdy v Praze na Petříně? Je tam zrcadlové bludiště a v něm sál, kde se díváte na sebe v různých zrcadlech, které vás  dokáží změnit k nepoznání. U jednoho jste dokonale hubení u druhého tlustí u dalšího štíhlí v pase s obrovskou hlavou a také různě pokřivení. Prostě tam vidíme náš obraz dokonale zkreslený.

Bůh nás stvořil také k obrazu. K obrazu svému. Měli bychom my, jeho následovníci, odrážet Boží obraz jako v zrcadle. Ne však obraz pokřivený hříchem, ale jako ti, kteří jsou ospravedlněni z víry v Ježíše Krista:  „My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě“. (2. Korintským 3:18 [CzeB21])

Pokud však více hledáme pomoc u lidí, než u Boha, pak se snažíme zapadnout a to i názorově do skupiny lidí, u kterých si myslíme, že se budeme cítit bezpečně. Je nám příjemné být obklopeni, schováni takovou skupinou. To nás vede také k tomu, že přijmeme její názor, její myšlení. Vyhlašujeme a propagujeme názor této skupiny. Může a bývá to také tak, že hledáme bezpečí u lidí, kteří sdílí stejný názor jako my. V obou případech je vynechán Bůh, přestože se může jednat o názory potvrzované ze Slova.
Nebezpečné je to proto, že zde chybí vztah s Bohem, ale vypadá to často velmi biblicky. Stačí nám shoda názorů na místo vztahu s Bohem a důležitosti toho, co po nás chce on sám a co nám říká on osobně. Zajímají nás lidé. Přejímáme názory jiných, aniž bychom je měly potvrzeny z Ducha svatého. Tak nesloužíme Bohu, ale lidem.
Důležité je také říct, že záměrem lidí, kteří se s námi sdílí o své názory, o to, co sami prožili s Bohem, co pochopili z Písma, není nás stahovat ke své osobě a k jejich názorům (aspoň většinou ne), ale je to naše osoba, která to dělá. Často pro své bezpečí. Cítíme se lépe v davu, který je někým veden. Tak ale jsme lehce ovladatelní, můžeme být lehce svedeni z Boží cesty. Pokud se nacházíte uprostřed davu, vlastně nevidíte, kam dav směřuje, kdo ho vede. Nevidíte na cestu před sebou. Proto je bezpečí úkrytu v davu jen zdánlivé. Naopak mohu říci, že je velmi nebezpečné.
Jediné bezpečí je v Boží přítomnosti, uprostřed jeho vůle. Nejde o názory, vyučování, způsoby a techniky evangelizačních tažení a pod., ale vždy jde o vztah s Ním. Jedině s ním nikdy nesejdeme z cesty a dojdeme do cíle.
Můžeme slyšet Boží slovo skrze lidi, ale pokud budeme vyhledávat lidi, abychom slyšeli Boha a ne přímo jeho samotného, pak skončíme na závislosti na lidech místo ve vztahu s Bohem. Pak budeme hledat ochranu u lidí místo u Boha.

Zaměřeni na Ducha svatého buďme těmi, kteří vnímají jeho hlas přímo v sobě, a také skrze slova jiných.